Střípky z Provence - Saint Tropéz

Když se řekne Azurové pobřeží (jižní přímořská část Provence), český turista si automaticky vybaví Saint-Tropez, které se stalo populárním díky filmům z 60. let s Brigitte Bardotovou     ( „A bůh stvořil ženu“) a Louisem Funésem jako ztřeštěným četníkem ze St.Tropez.

Dříve poklidné rybářské místo se stalo rázem kultovním místem filmařů a vysněným cílem turistů z celého světa. A Saint-Tropez si to užívá: ceny v místních hotelech a penzionech nebo ceny v restauracích a ve značkových obchodech dokáží hezky rychle vymést i tučnější konto. Nic pro většinu našinců. Ale aspoň se podívat… jeden den to přežijeme.

Saint-Tropez nevyniká ani tak svou vlastní krásou jako spíš nádhernou polohou ve stejnojmenném zálivu (Golf de St.Tropez) a překrásnými plážemi položenými ale mimo městečko, dál kolem východního cípu poloostrova. Písečné pláže se táhnou v délce kolem 20 km a vyznačují se jemným, skoro bílým pískem. Pláže jsou většinou několik desítek metrů široké a jsou vybaveny sprchami a kabinami na převlečení. Jsou zde samozřejmě i menší bistra a půjčovny lehátek a slunečníků.

Voda v moři se zdá opravdu azurově modrá. Jasně modré nebe se v ní odráží skoro jako v zrcadle. A protože jsme v zálivu, z velké části vidíme protější členité pobřeží kolem Saint-Maxime a jen částečně otevřené moře. A aby nám bylo úplně jasné, že tohle místo je i vyhledávanou destinací milionářů z celého světa, uprostřed zálivu kotví desítky bělostných jachet těchto boháčů. Osobně by mi dvě tři jachty na obzoru nevadily, ale nějak jich tam bylo trochu moc. A co je moc, to je moc…

Vraťme se ale do městečka. Proslulou četnickou stanici jsme nalezli snadno. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti na západním okraji města u nákladního přístavu a asi sto metrů odtud na malém náměstíčku s platany (možná dvěma) jsme JI uviděli. Na fasádě zůstal nápis „Gendarmerie Nationale“. Jinak je budova prázdná a udržuje se zřejmě jen fasáda kvůli turistům, kteří se zde houfně fotografují. Před stanicí stojí stánek, ve kterém se ještě před deseti lety prodávaly suvenýry paní BB a výtěžek šel na ochranu zvířat, letos tam byly k dostání už jen „četnické“ předměty. Pokračovali jsme podél nábřeží a zhruba po třech stech metrech jsme se ocitli ve slavném přístavu jachet, jak jej známe z filmu o četníkovi. Jachty, jachty a zase jachty vpravo a restaurace vedle restaurace zase vlevo. Prošli jsme přístavem, vyfotili dvě jachty a spěchali pryč odsud. Zabočili jsme doleva a dostali jsme se rybí trh. Ne každému je ale příjemný rybinový odér, když na teploměru je skoro 40 stupňů, takže skoro úprkem jsme letěli dál. St.Tropez podobně jako většina jihofrancouzských měst leží na úpatí přímořského pohoří, takže brzy se začaly uličky zvedat dosti zprudka nahoru. Po několika minutách jsme vystoupali k místní pevnosti – citadele – odkud jsme měli město i celý záliv jako na dlani. Nejhezčí zážitek z celého Saint-Tropez…. Vraceli jsme se zase dolů do města, ale už ne do přístavu, ale přes velké tržiště zpět k parkovišti. Před námi byl ještě jeden cíl pro tento den – Ramatuelle.

Obec Ramatuelle leží asi deset kilometrů nad St.Tropez a na místním hřbitůvku sní svůj věčný sen Fanfán Tulipán – Gérard Philipe. Našli jsme docela neudržovaný hrob s malým bílým pomníkem se jménem herce a jeho ženy.

Ramatuelle je půvabné místo, typické provensálské městečko na kopci nad zálivem. Klidně bych si dovedla představit, že tady strávím týden nebo dva, možná i měsíc. Možná by to nebylo špatné ani na důchod – takové malé  tiché místečko… J        

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10