Svatošské skály

Od památníku J. W. Goetha jsme  šli po modré turistické značce. Cesta byla velice dobře udržovaná. Během cesty na nás čekalo několik zajímavostí. Nejprve jsme došli k půjčovně kánoí a raftů.

Zde už netrpělivě čekali studenti až dostanou pokyn, aby se vydali na svůj první výlet po vodě. My jsme pokračovali dále chatovou oblastí a po dvou kilometrech jsme objevili štolu Vildenava, která je pozůstatkem těžby cínové rudy.

Ruda se zde těžila až do počátku 17. století. O 500 m dále vyvěrá pramen Hořčička.

Vrt je hluboký 231 m. Voda prý je kvalitní, ale napít se jsme se neodhodlali. Po dalším kilometru stojí poměrně pěkná, dřevěná bouda Kalík. Než jsme došli do Svatošek, jak jsou skály s oblibou nazývány, zaměřili jsme se na pozorování krajiny.

Po pravé straně cyklostezky protékala Ohře, místy byl nízký stav vody, ale řeka byla splavná. V několika úsecích se na hladině objevily koberce bílých kvítků, při břehu se proháněly kachny se svými mláďaty a celou cestu nás provázelo mohutné vodácké „ahóóóój“, což jsme samozřejmě opětovali. Břehy jsou z velké části porostlé invazivní  rostlinou „netýkavkou žláznatou“, která se k nám dostala v 19. století z Himalájí a zde zplaněla.

Na levé straně cyklostezky se vypínají vrchy pokryté z velké části listnatými stromy, většinou buky,  místy jehličnany. Tam, kde půda není pokryta stromy, vítaly nás obrovské koberce nádherně barevných náprstníků. Pomalu jsme se dostali k prvnímu skalnímu útvaru tzv.kapucín, dále následovali: ministranti, nevěsta, ženich, svědkové, muzikanti, tchán, tchyně a zámek. Proč tyto názvy? Ráda bych vám převyprávěla pověst, která se k těmto názvům váže.

V nedaleké vesnici žil bohatý sedlák s jedinou dcerou Eliškou. Vedle jeho dvora stála malá chatrč, kde bydlel mladý Arnold. Když zemřel Arnoldův otec, odešel Arnold do Prahy, ale předtím si s Eliškou slíbili, že se po třech letech vrátí a vezmou se. Eliška trpělivě čekala. Po dvou letech přišel do vesnice podivný muž, který odtud před mnoha lety odešel jako chuďas a vrátil se velice bohatý. Jmenoval se Hans Heiling. Eliška se mu zalíbila  a tak začal docházet do jejich rodiny. Vyprávěl otci zajímavé příběhy z ciziny a po čase ho požádal o Eliščinu ruku. Otec jej odkázal na samotnou Elišku. Ta jej rázně odmítla, bála se ho. Hans byl podivín, každý pátek se zavíral ve svém domě a nevycházel ven. Uplynuly tři roky, otec naléhal na Elišku, aby se rozhodla. V posledním dnu třetího roku se vrátil Arnold ve společnosti bohatých mužů. Milenci si padli do náruče a muži, když slyšeli jméno Hans Heiling, říkali, že jde o zlosyna, který uniká šibenici. Eliščin otec, když spatřil bohatého Arnolda, rád svolil ke svatbě. Svatba se konala v pátek na sv. Vavřince a všude ve vsi bylo veselo, jen dům Hanse Heilinga, jako každý pátek,  byl uzavřen. Uprostřed svatebního veselí, právě, když odbíjela půlnoc, zaburácela vichřice a mezi svatebčany stanul zuřivý Hans Heiling. Volal ďábla:„Ruším tvé služební období, ale znič pro mě tyto!“ a ukazoval na svatebčany. V té chvíli se přehnala přes vrchy plamenná spoušť a proměnila  všechny svatebčany ve skály. Z vichřice zaznělo posměšné „Hansi Heilingu. Tito se stali nesmrtelnými, ale ty jsi ztracen!“ Heiling se snesl ze skály do zpěněné Ohře, která ho pohltila... Druhého dne nalezli lidé v těchto místech jen kamenné podoby svých přátel. Tolik pověst.

Přímo u Svatošských skal je lanový most pro pěší a cyklisty, který spojuje oba břehy řeky Ohře. Přešli jsme most a dostali se  vlevo do hezkého areálu restaurace Jan Svatoš. Zde jsme se naobědvali a pokračovali vpravo od lanového mostu, kde jsme objevili Dětský ráj, nově obnovený bývalý pionýrský tábor, místo, kde se mohou ubytovat celé rodiny a prožít zde dovolenou uprostřed nádherné přírody. Je zde minizoo, obrovská vzduchová trampolína, houpačky, prolézačky, pískoviště, jízda na koních, přístaviště pro loďky, občerstvení a mnoho jiného. Areál se stále buduje.

Odtud jsme se vrátili k lanovému mostu a stejnou cestou došli zpátky do  Lokte. Ještě jedna zajímavost. Do Svatošek se dá dostat pouze pěšky, na kole, nebo po vodě.

Cesta  tam a zpátky je dlouhá asi 13 kilometrů.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10