Sýkorky nekrmíme, jsou škodlivý

Měla to být malá přednáška pro děti ve školce, při které si vyrobíme nějakou tu dobrůtku a popovídáme si o tom, proč je dobré ptáčkům pomáhat a chránit je. Netušila jsem, jak moc nám to odpoledne zamotají rodiče dětí – nebo lépe řečeno některé jejich názory.

Menší zádrhel nastal už při probírání laskomin, které přinesly děti pro ptáčky z domova. Nad ztvrdlými rohlíky by se ještě dalo přimhouřit oko, byť je to pro návštěvníky krmítek jen prázdná energie bez potřebných živin. Ale piškoty, to už je něco jiného. Ty by zkrátka do krmítka přijít neměly. Karolínku jsme přemluvili, Kryštůfka už ne. Maminka mu je přece pro ptáčky dala, tak je to v pořádku a bude je tam mít.

Vyráběli jsme klasické kouličky z loje a semínek a zavěšená krmítka – spoustu dobrůtek na provázku, které jsme pak zanesli do školkové zahrádky. To se ale nelíbilo Markétce: „My sýkorky nekrmíme, jsou škodlivý.“ Zeptala jsem se, jak na to přišla. „No, mamka říká, že když naše kočka nějakou chytí, tak je jí špatně a musíme k doktorovi.“ Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a uvažovala, co bych honem dodala, ale to už se přidal další hlásek: „A datlové taky, dělají do stromečku díry a oni umřou.“ Poznamenala jsem něco o škodlivých červících, co stromky požírají, ale příval se nezastavil.

„Vlaštovky si u nás udělaly schválně hnízdo a táta ho musel shodit, jinak by bylo všude nakadíno. Už tam měli vajíčka, potvory.“ A další perla: „Špačci nám kradou třešně, měli by se střílet.“ „Náš táta je střílí vzduchovkou.“ „A vrabci kradou slepicím zrní.“ „A orel je zlej, protože loví myšky a králíčky.“

A bylo toho určitě víc, ale to se nedalo v té záplavě hlásků sledovat. Když se emoce trochu uklidnily a malí špunti se usadili zpátky ke stolečkům, snažila jsem se tu složitou změť nesmyslů a dezinformací pomalu rozplést. Nejvíc práce mi dal právě ten orel. Šla jsem na to stejně jako u svých dětí a žádný rodič si pak stěžovat nepřišel, tak to asi fungovalo. Snažila jsem se nastínit potravní řetěz – že kdyby myšek bylo moc, všechno by snědly a umřely by hlady. Že orel vždycky uloví jen ty neopatrné a že proto určitě není zlý.

Celé odpoledne nakonec dopadlo dobře a děti se rozcházely spokojené domů. Ale já se od té doby nemohu zbavit dojmu, že by neuškodilo uspořádat ještě jednu přednášku, tentokrát pro rodiče. I když pořád se uklidňuju tím, že většina výše zmíněných vět byla pravděpodobně vyřčena dospělými tak napůl z legrace a nebyla myšlena vážně. Doufám.