...sama nad sebou a nad tím, zda to, co někdy říkám nebo píšu, je skutečně tak, jak to prezentuji. A došla jsem k názoru, že občas bych se měla víc zamyslet a až potom mluvit nebo psát. Že nerozumíte? Tak tedy pěkně od začátku...
Jedna naše internetová kamarádka napsala velmi pěkný a skutečně pravdivý článek do Chytré Ženy o závislostech a jejich škodlivosti. Články čtu ráda a většinou (pokud mě zaujmou) k nim napíšu svůj komentář. Nebylo tomu jinak ani v tomto případě a tak jsem pod zmiňovaný článek, kromě jiného, napsala: „Naštěstí v naší rodině nemáme žádnou takovou zkušenost, ale jsem přesvědčená, že jakákoliv závislost je špatná a škodlivá“. Myslela jsem při tom na členy naší rodiny, kteří naštěstí žádné závislosti nepropadli. Jen na jednu osobu jsem zapomněla - na sebe.
Že stále ještě nerozumíte?
Vysvětlím...
Pouhý den po přečtení a okomentování článku mi přišel e-mail z Chytré Ženy a v něm oznámení: „Již brzy vystartuje na portálu Chytrá Žena soutěž Velikonoční nadílka, ve které můžete soutěžit o stovky skvělých výher“.

Při poslední klikačce Duhový Valentýn jsem této soutěži věnovala spoustu času, trávila dlouhé hodiny u počítače, usilovně hledala odpovědi na otázky a zlobila se, když mi „poskočila“ stránka a já přišla o puzzlíka, kterého jsem zrovna nutně potřebovala.
Vaření, nákupy, praní, žehlení a další domácí práce jsem dělala takřka v poklusu, jen abych si opět mohla co nejdříve sednout k počítači. Manžel většinu toho času trávil na chatě, tak jsem se ani nemusela dělit o notebook a ani mi nikdo nevyčítal stálé vysedávání u něj.
Když se pak manžel vrátil z chaty a oznámil mi, že s kamarády z Bratislavy domluvil celodenní návštěvu u nich právě v poslední den klikačky, byla jsem hodně naštvaná, protože mi bylo jasné, že tím ztratím těžko vydobytou pozici.
Samozřejmě, že jsem se na přátele těšila, návštěvu jsme jim už dlouho slibovali a také jsem si ji nakonec dobře užila.
Když jsme se vrátili, tak jsem zjistila, že jsem klesla o spoustu míst, které nemám šanci dohonit a to ztracené pořadí mě hodně mrzelo.
Po skončení klikačky jsem si sama sobě slíbila, že příště budu hrát „už jen rekreačně“.
Nicméně po přečtení e-mailu mě napadlo: manžel má narozeniny, svátek, přijdou návštěvy, budu muset něco upéci, připravit pohoštění, věnovat se návštěvám, které budou u nás kdoví jak dlouho vysedávat, takže nebudu mít čas klikat. Potom bude potřeba péci, uklízet, mýt okna a chystat vše na Velikonoce, tak zas nebude moc času soutěžit.
Je jasné, že mám radost, když k nám někdo přijde, ráda připravím manželovi pěknou oslavu a určitě dám přednost rodině před hrou.
Ale stejně ten brouk v hlavě už zase je a já se na klikačku těším.
Jestli své předsevzetí („už jen rekreačně“) dodržím - to se uvidí, až soutěž začne.
Co vy na to? Není to také jeden z druhů závislostí???
A jak jste na tom se závislostí na klikačkách vy?
Dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz