Chci se s vámi podělit o zážitek z tanečních z dob dávno minulých. Tehdy patřilo k bontonu absolvovat taneční, tak jsme se přihlásili skoro všichni ze třídy. Protože jsem se domluvila se spolužákem, že taneční absolvujeme spolu, neměla jsem strach, že bych, nedej bože, zůstala sedět. Taneční utekly jako voda a přiblížil se závěrečný věneček.
Pořídila jsem si krásné šaty, vzala dáreček pro partnera a s úsměvem na rtech vplula do sálu. Jarda, tak se ten spolužák jmenoval, mi ale připravil studenou sprchu. Odtančili jsme první tři tanečky a sdělil mi, že zbytek protančí s Evou, do které se mezitím opravdu moc a moc zamiloval. Šok jak blázen, slzy jako hrachy a útěk k šatně, na nic jiného jsem se nezmohla. Už jsem si oblékala kabát, když ke mně přišel náš chemikář.
Když jsem mu mezi vzlyky vylíčila, jaké drama mě postihlo, nabídl se, že zbytek večera se mnou protančí on. No, co vám budu líčit, tančil božsky a všechny holky mi záviděly. Jenže pak přišlo pondělí a s ním hodina chemie. Samozřejmě mě vytáhl a dodnes si pamatuji otázku " výroba kyslíku ". Já nic, on za 5. Ve středu byla chemie znova. Opět mě vyvolal, opět ta samá otázka, znovu za 5. V pondělí jsem si řekla, přece nebude tak blbej, aby mě vyvolal znova. Byl a zase to samé a zase za 5. Konečně mi došlo, našprtala jsem se kdeco a dala se dobrovolně vyvolat. Hurá, za 1 a k tomu proslov "pamatujte si jednou provždy, že život není jen samé tancování".
Dodnes na něj vzpomínám. Měl pravdu. A jak to dopadlo s tím mým nevěrným spolužákem? Za pár dnů si všimnul, že Eva je o dobrých 15 cm vyšší než on a že se k němu vlastně ani nehodí.
Autor:datura