S barevnými rybičkami, nekonečnou hvězdnou oblohou, s bílými obláčky v podobě skotačících beránků nebo s velikou mapou světa – tapety s panoramatickými vzory rozhodně podporují dětský rozvoj i fantazii. Panoramatické tapety jsou nesmírně krásné a efektní, takže je jisté, že tahle novinka na trhu má zejména v dětských pokojíčcích velkou budoucnost.

Že tapety jsou opět v módě, je jasné už několik posledních let, kdy se začaly znovu objevovat v časopisech i na světových veletrzích. Aby ale v interiéru vypadaly opravdu dobře, musí se s nimi zacházet opatrně. Tedy je především je pečlivě a citlivě vybrat. A to i do dětských pokojíčků, kde se dnes nabízejí stovky i tisíce různých možností.

Děti milují tapety a dopřát jim jejich oblíbený motiv na jedné ze stěn jejich pokojíku bývá i pro jejich rodiče hodně lákavé. Vždy je ale potřeba hledět nejen na krásu a cenu vyhlédnuté tapety, ale i na možnosti, dispozici a ostatní vybavení celého pokoje.  K výběru je nejlepší rovnou vzít i děti, protože právě ony pak budou s tapetou žít.

Textil nebo papír?

Do dětských pokojů patří obojí

A z jakého materiálu tapetu je nejlepší právě do dětského pokoje pořídit? Oblíbené jsou vliesové tapety z netkané textilie, což je mimochodem materiál používaný v dětských plínkách, takže je nedráždivý a zdravotně nezávadný. Ani papírové tapety ale nejsou v dětském pokojíčku vůbec špatnou volbou: starý dobrý papír je ze všech materiálů pořád nejvíc bio i eko a i cenově bývají papírové tapety přijatelnější. Což je fajn, protože vkus dětí se časem změní a právě nové tapety mohou i ze staršího pokoje časem vykouzlit zas něco úplně jiného. Třeba teenagerům je určena kolekce inspirovaná pouličním uměním, krásou cihlových zdí i tvorbou slavných pouličních umělců.

Mýty a skutečnost: co dokáže tapeta?

Tapeta umí:

• zateplit zdi
• ztlumit hluk
• udělat dětem radost, pokud je na ní jejich oblíbený motiv
• pokojík ozvláštnit, případně ho i opticky zvětšit
• povzbudit dětskou fantazii
• inspirovat k tvoření a hře
• při speciální úpravě odolávat bakteriím, špíně i ohni

Tapeta neumí:

• zakrýt větší nerovnosti stěn (menší a plastický vzor si poradí jen s menšími nerovnostmi)
• zabránit dětem, aby po ní nekreslily (existují ale i tapety, které děti k malování a dokreslování přímo vyzývají)
• vydržet navěky (s nastupující pubertou se kdysi oblíbená tapeta stává „trapnou“ a je třeba ji vyměnit za nějakou více „cool“)

Víte že?

První tapety se objevily v Číně už několik století před naším letopočtem. Jejich základem byl rýžový papír, který Číňané instalovali na vnitřní stěny svých obydlí.
Evropané objevili tapety až v 10.-12. století. Nelepili je ale hned na přímo zdi, nýbrž je zavěšovali jako gobelíny, případně jimi polepovali dřevěné desky, které teprve následně uchytili ke stěnám. Prostor mezi tapetou a stěnou tak vytvořil izolační vzduchovou kapsu, která výrazně napomáhala k zateplení tehdejších domácností.

K největšímu rozmachu tapet došlo v období renesance, a to hlavně v Benátkách a Florencii.  Historické tapety odrážely tehdejší vkus a mnohdy šlo o mistrovské kousky: autory kreslených papírových tapet byli i věhlasní umělci, včetně třeba Albrechta Dürera.

Jedním z nejvýznamnějších center výroby tapet se v 18. století stala Velká Británie, později však od ní vedoucí pozici převzala Francie. K předním výrobcům tapet do dětských pokojů dnes patří Španělsko, které zaujímá i přední místo mezi výrobci dětského nábytku a vkusných bytových doplňků určených právě pro děti a dospívající mládež.