Tati, díky!

8. června 2011 tomu budou čtyři roky, co se nám přihodila tato zvláštní, dodnes mně neuvěřitelná událost.

Letos tomu bude v prosinci již 10 let, co nás navždy opustil náš zlatý táta. Celý život jsme byli s mamkou, taťkou a se sestrou hodně citově vázaní a jako rodina jsme tvořili pevné pouto.

Ten den, co se ta zvláštní náhoda (?) přihodila, jsme byly já, maminka a snacha s malou půlroční vnučkou Viktorkou zamést a upravit taťkovi hrob a zapálit mu svíčku.

Při práci nad námi stále poletoval malý barevný ptáček, kterého Viktorka celou dobu pozorovala. Asi po půlhodině, když jsme hrob k naší spokojenosti upravily a zapálily taťkovi svíčku, ptáček odletěl.
Vydaly jsme se na cestu ze hřbitova, šly jsme samy, okolo nikde nikdo.
Najednou se ten ptáček před námi zase objevil. Usadil se na zídku hřbitovní zdi a začal cvrlikat.

Smály jsme se tomu, ale vzápětí nás smích přešel. Před námi u východu ze hřbitova ležely na cestě 3 stokoruny a 1 papírová padesátikoruna.
V tu ránu by se v nás třech krve nedořezal. Rozhlížely jsme se, jestli není nikdo poblíž, kdo by ty bankovky ztratil - ale nikoho jsme neviděly. Zvedly jsme je a v tom kolem nás naposledy proletěl ten nádherný ptáček.
Stále je pro mně nepochopitelné i to, že ty bankovky byly jako pro náš počet dělané. Maminka, já a snacha po stokoruně a maličká Viktorka dostala 50korunovou bankovku.

Mně i mamce se zalily oči slzami, protože jsme cítily, že nám taťka přišel dát úplně poslední pozdrav a poděkovat.
Věřte mi, že ještě dnes, když chodím za tatínkem na hřbitov a procházím okolo hřbitovní brány, se rozhlížím po barevném ptáčkovi a vzpomínám na nález bankovek. Na tom místě jsou teď umístěny kontejnery.
A tak bych ti, tatínku, chtěla znovu i teď poděkovat za všechno, co jsi pro nás v životě udělal a za tvůj nikdy nezapomenutelný pozdrav ze záhrobí. Mám tě moc ráda a nikdy na tebe nezapomenu!
Tati, díky!!!