Jedno krásné dopoledne mi zazvonil v práci můj osobní telefon. Příjemný ženský hlas se mě zeptal, zdali neruší a po mé kladné odpovědi ta milá paní spustila. Nabídla mi velice výhodnou životní pojistku, aniž by věděla něco o mém zdravotním stavu, věku a jiných potřebných věcech.

S úsměvem a slovy díků jsme se rozloučily. Vedle mne stojící kolega pochopil, o co v telefonátu šlo a povídá: „Měla jsi jim dát číslo na Josefa a říct, že shání výborné pojištění už pěkně dlouho!“ Oba jsme se zasmáli, za hodinu už si nikdo nevzpomněl na nějakou nabídku po telefonu.

Tato reklama, potažmo obchod, se určitě nevyhnul nikomu z nás. Někdo reaguje nepříjemně, někdo si, stejně jako já, nabídku vyslechne, malé procento lidí neodolá a nabídku přijme, pak většinou zjistí, že mu je další pojistka, dvacátý pátý mobilní tarif nebo holicí strojek vlastně k ničemu. Tohle všechno se dá ještě nějak odříct, vypovědět. Dle mne je horší, když člověk – zákazník kývne na nabídku půjčky. Půjčuje se snadno, ale hůře se to vše vrací. Možná by nebylo na škodu, kdyby existovaly firmy, které by po telefonu učily lidi finanční gramotnosti a rozlišování, co je důležité a co ne. To máte stejné, jako jakákoliv jiná reklama. Ze schránek se na nás denně valí tuna letáků, v televizi každých 10 minut reklama na super výrobky, super a hypermarkety praskají ve švech, valná většina lidí se nechá ovlivnit reklamou. A nejinak to je i s telemarketingem.

Telemarketing je tu jistě již od doby Alexandra Grahama Bella, kdy použil svůj první telefonní přístroj. Rychlost přenosu zpráv, informací, reklamy byla zase o něco napřed. Byl by blázen obchodník ten, který by svůj výrobek nezkusil dostat na trh a do podvědomí lidí bez použití telefonické reklamy.  Až nyní se však tato nabídka rozšířila rychlostí světla a to převážně díky mobilním telefonům, kde většina z nás dává své soukromé číslo kdekoliv a kdykoliv a pak se stává, že se divíme, kde na nás ti obchodníci berou kontakty. Např. různé sociální sítě jsou pro telemarketing a získávání kontaktů přímo tzv.“dojnou krávou“. Operátoři dostanou seznamy se jmény, čísly a pak celý den volají a nabízejí a nabízejí, snaží se být milí, přemluvit zákazníka ke koupi služby je jejich jediným cílem. Možná některé zajímá, jak se máte, ale to jen proto, aby získal Vaši důvěru. Pokud však k obchodu nedojde, telefon zavěsíte, ale na druhém konci je operátor pravděpodobně už posté v tento den zklamán z neúspěchu. Vytrvá, věří, že se vše v dobré obrátí a volá neúnavně dál. Jak už jsem zmínila na začátku tohoto článku, většina obvolaných je z tohoto již dosti rozladěna a posílá pracovníky do patřičných mezí.

Mně osobně nabídky po telefonu nevadí, nejsem na nikoho hrubá, vyslechnu si  je. Je to přeci jen jejich práce, stejně tak jako reklama v televizi, ukázkové akce v nákupních střediscích a jiné. Tito lidé pracují pro nějakou společnost, pracovat chtějí, nežijí ze sociálních dávek, proto Vás prosím, mějte s nimi trpělivost a snažte se je pochopit. Společnosti takto obchodující využívají všechny možné prostředky, jak zvýšit svůj zisk a telemarketing je jednou z těchto cest. Netuším, jakou mají procentuální úspěšnost, pravděpodobně se to firmám vyplácí, jak vidíme, respektive slyšíme, nabídky po telefonu jsou tu dnes a denně. Občanům se daný druh zboží – služby dostane do podvědomí,  za půl roku je opětovně osloven přes telefon a již službu využije. Jediná obrana proti tomu je: nezveřejňujte své údaje na potkání, pak budete mít klid od obchodu přes telefon.

     Nákupem po telefonu oslovili Vás?
     Držím pěsti, tak zlomte vaz!