Všechno prošmejdil, všechno očichal. Hrála jsem si s ním a potom jsme šli na procházku. Věřila jsem, že když ho vezmu po okolí až k lesu, přijdeme domů a on bude spát jako zabitý. No, to jsem se zmýlila...
Běhal po celém bytě, dováděl se svými hračkami a spát ani náhodou. Najednou se ztratil. Myslela jsem, že už se konečně unavil a spí v pelíšku v chodbě. Sledovali jsme v televizi nějaký pořad. Teď jsem to uslyšela. Šustění něčeho, ale čeho?! Nakouknu do chodby a vidím Tima, jak tahá roli toaletního papíru. Mamka byla tak strašně vytočená. „Všude jsem uklízela, co mi to zabralo času a on vytáhne toaletní papír! Vždyť je to až v kuchyni!'“ Když tam tak stál, připadal mi strašně roztomilý. Štěně s rolí toaletního papíru v puse a nevinně se dívalo. Ani bych nedokázala nic říct, natož mu třeba vynadat. Vzali jsme mu roli z jeho malé tlamičky a už se uklízelo. On jen ležel a pozoroval nás. „To se ti to leží, co?“
Konečně usnul. Vůbec jsme se na něj nezlobili. Proboha, je to štěně! Radši jsem ho ale více hlídala. Zeptala jsem se, jestli by nebylo lepší, aby Tim spal u mě v pokoji. Takhle ho budu mít na očích. Po večeři jsem se vykoupala a šla si číst. Tim chodil po mém pokoji od ničeho k ničemu. I balónek mu byl ukradený a to už je co říct. Chtělo se mi docela spát. Timovi asi ne... Objevil mého plyšového kocoura, jenž po stisknutí něco povídá. Hračka se mu velmi zalíbila. Bral ji do úst a kousal, kocour mluvil a Tim štěkal. Takže měl o zábavu postaráno. Ležela jsem v posteli a četla si. Ani nevím jak, ale usnula jsem. V polospánku cítím, jako by mě někdo tlačil do zad. Mamka nebo taťka něco potřebuje - první má reakce. Vzbudila jsem se, ale nikde nikdo. „Time, co děláš!“ Tim mi spal na zádech. Nechtěla jsem ho budit, proto jsem tuto pozici na zádech zachovala. Podařilo se mi znovu usnout.
Ráno slyším mamčin smích. „To snad ne, taťko, pojď se podívat.“ Šíleně se bavila tím, jak já ležím v posteli a Tim mně na zádech. Prý by nás bývala vyfotila, ale Tim seskočil dolů. A zanedlouho dorazil brácha. Děkoval, že mu to hlídání moc pomohlo. „A byl hodný?“ „Jo, jako andílek. Jen roztahal toaletní papír po bytě a spal mi na zádech, jinak všechno v naprostém pořádku...“ Dělala jsem si legraci. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli a dodnes na ten den vzpomínám :)
Bypass - čtenářka
ChytráŽena.cz