Na Šumavu jezdíme dlouho a rádi. Ale, jak už jsem mnohokrát zmínila, je stále těžší najít místa nezasažená turismem, čímž mám na mysli přehnanou míru a nevhodnou formu cestovního ruchu.
Abychom tedy nalezli kýžený klid a omezili možnosti setkání s bezohlednými a neukázněnými návštěvníky, využíváme mimosezónní termíny.
Možná oblast, kterou budu popisovat, znáte a vnímáte jinak, v hlavní sezoně tu určitě bývá rušněji, ale ve všední zářijový den bylo putování příhraničím skutečným balzámem na duši.
Za výchozí místo jsme tentokrát zvolili nevelkou osadu České Žleby. Přímo v centru je parkoviště, hřbitov, kaplička a kamenná kašna. Tudy vedla ve středověku známá Zlatá stezka, po které obchodníci dopravovali do Čech sůl, drahé látky, víno, koření. Opačným směrem pak putovaly karavany soumarů s nákladem obilí, sladu, chmele, kožešin a pálenky. Že osada sloužila k odpočinku a napájení zvířat z vydlabaných kmenů - žlabů, naznačuje i název.
Po přesunutí obchodních tras a třicetileté válce původní Zlatá stezka zanikla, přesto se osady postupně rozrůstaly, byl vybudován kostel sv. Anny, fara, škola. Do místních hostinců a hotelů začali dojíždět turisté a měšťané na letní byty. Před 2. světovou válkou měly České Žleby přes 1000 obyvatel. Po odsunu a vzniku „železné opony“ nastalo období destrukce. Zbořen byl kostel, kapličky i ostatní stavby. Vylidnění a drátěné zátarasy znamenaly konec nejen Českých Žlebů, ale i přilehlých osad Kamenná Hlava, Krásná Hora, Radvanovice, Horní a Dolní Cazov, Nové Údolí.
A právě tímto směrem se budeme ubírat a částečně kopírovat trasu bývalé Zlaté stezky.
Po seznámení se zdejší historií opouštíme České Žleby jižním směrem po žluté turistické značce. Příjemná cesta vede mezi pastvinami, občas ji zpestří informační panely, studánka, křížek, remízky skrývající řadu balvanů a skalek. Z dobových fotografií je patrné, že zde bývala roztroušená zástavba hospodářských usedlostí podél cesty s obdělávanými políčky a pastviny poseté obrovskými žulovými balvany. Právě jedno uskupení tří vysokých kamenů dalo oblasti název - Kamenná Hlava. Dnes je skryté ve vzrostlém lese asi 600 metrů západně od bývalé roty. Myšlenka na jeho nalezení je sice lákavá, ale máme před sebou mnoho kilometrů, a tak raději pokračujeme k vyhlídce s dřevěným zábradlím. Bohužel dálky jsou trochu mlhavé, jinak by bylo vidět i holé temeno hory Luzný (1.373 m), ale i tak je to hezký pohled.
Před bývalou osadou Mlaka vyměníme žlutou značku za červenou a pokračujeme za další zaniklou osadou Krásná Hora, jejíž stavení byla rozložena na velké ploše na svazích směrem k Bavorsku. Obyvatelé se zabývali lesnictvím a zpracováním lnu, chudá půda dovolila dozrát jen méně náročným plodinám jako je oves, žito, brambory, zelí, řepa. Torza dvou domů, která vidíme, využívala Pohraniční stráž, vše ostatní už odvál čas.
Na rozcestí V Podkově rádi využijeme turistického odpočívadla k rozhodnutí kam dál. Je krásný den a tak si odtud odskočíme do 2,5 km vzdáleného Nového Údolí na státní hranici s Německem.
Do původně dřevařské osady, na břehu Studené Vltavy, byla v roce 1910 přivedena železniční trať z Černého Kříže, která přes celnici v Haidmühle pokračovala do Pasova. Bývala zde stanice četnictva a finanční stráže, dva ubytovací hostince, schwarzenberská lesovna, škola, obchod... Jak bylo zmíněno již v úvodu, i Nové Údolí postihl po válce stejný osud jako ostatní osady. Zde navíc byly vytrhány i koleje a trať do Bavorska přerušena, osobní vlaky končily ve Stožci. Pod kontrolou Pohraniční stráže sem jezdily pouze vlaky se dřevem.
Život se do Nového Údolí vrátil, po sametové revoluci došlo k obnovení pravidelných osobních vlaků. Skupina nadšenců a fandů železnice založila spolek Pošumavská jižní dráha, který v odstavených historických vagonech provozuje občerstvení a malé muzeum a na původním náspu symbolicky obnovil 105 metrů dlouhou přeshraniční dráhu s replikou parní lokomotivy, patrně nejkratší mezinárodní železnici na světě. Další možnost občerstvení nabízí Hotel Nové Údolí, před kterým je umístěn památník železné opony.
Nové Údolí je obklopeno krásnou přírodou a má romantickou atmosféru, k níž vůně pražců bezpochyby patří.
Po stejné trase se vracíme na rozcestí V Podkově a zde odbočíme vpravo na neznačenou Dolnokrásnohorskou cestu. Dosud jsme procházeli smrkovým lesem nebo pastvinami se solitérními stromy, nyní nás vítá vzrostlý bukový les. Na výrazném rozcestí pak odbočíme vlevo a Kostelní cestou se vrátíme do Českých Žlebů.
Dnešní vycházka nás zavedla do míst, na která budeme rádi vzpomínat.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz