Trochu jiný mazlíček

Milí čtenáři, chtěla bych se s Vámi podělit o článek o neobvyklém mazlíčkovi, kterého jsme si s manželem pořídili. Máme dvě děti, kluky, kteří nám rychle vyrostli, poznali jsme to na dětech, jak ten čas tak rychle letí...

A děti vylétly z domova, než jsme se nadáli. Tak mně začalo být doma smutno, když přišel člověk domů z práce, bylo takové prázdno, manžel pracuje dlouho do večera a mně byla dlouhá chvíle... Tak jsem brouzdala po netu, když mě zaujal zajímavý inzerát, že se prodá mládě opičky Makaka Kápového. Prohlédla jsem fotečky a popisek k inzerátu, a najednou mě napadlo zvířátko si pořídit. Počkala jsem na manžela a zeptala se, co by na to říkal? Byla to opičí slečna s výrazem na fotkách: „Prosím, vemte si mě, prosím“.  Manželovi jsem ukázala fotečky, byl unešen, vypadala úchvatně, souhlasil. Hned jsem pánovi zavolala, že bychom měli o opičku zájem, vyptávala jsem se, co to obnáší, takový chov primáta. Pán byl velice milý a vše mně vysvětlil, pak jsem volala ještě několikrát, než jsme si pro opičku jeli. Teď nám nastaly starosti s umístěním zvířátka, postavit klec, kterou jsme umístili v obývacím pokoji, chtěli jsme mít kontakt se zvířátkem pořád.

Asi po 14 dnech jsem si pro opičku jela, vzala jsem si kukaň, v které jsem vozila kočku na veterinu a vyrazili jsme na cestu. Cesta uběhla rychle, přijeli jsme k chovateli, který opičku vzal z venkovní klece rybářskou sítí, byla divoká a bylo to strašně rychlé, chtěla jsem ji vyfotit, to ale nešlo, mazanice místo fotek a snímek žádný. Sepsali jsme smlouvu a dodatečné vysvětlení k chovu, zvířátko musí být přihlášeno na krajské veterinární stanici a očipované a řádně přihlášené na Citesu. A mohli jsme odjet domů, strašně jsem se těšila celou cestu domů, až ji doma pustím z kukaně do nového bytečku - její klece. Cesta uběhla rychle a opička byla docela v klidu. Už jsem měla i jméno vymyšlené podle toho, že mají rády banány, tak jsem opičku pojmenovala Čikyta. Opravdu to utíká - už ji máme 5 roků a všude jezdí s námi, i k vodě a pod stan. Klec má jen po dobu, co jsem v práci, jinak je na volno po bytě, v létě je sama na zahradě, miluje být venku, má ráda jídlo - převážně ovoce a zeleninu, nepohrdne masem a nějakou sladkostí; je jako dítě, věčné dítě, škoda, že se nenaučí mluvit. Má několik zvukových projevů, které jsme se naučili rozpoznávat: radost, nebezpečí, pozdrav atd.

Ráda se mazlí, koupe se ve vaně, kde se umí potápět a ráda se po koupeli fénuje a samozřejmě spí v posteli. Nosí plenky, teď už máme velikost č.3 , do které musím vystřihnout dírku pro ocásek, mám to jako domácí práci... neva, ráda stříhám dírky do plenek. První kroky seznamování byly, že jsme chodili do klece, aby si na nás zvykla a naučila se komunikaci s námi... Bylo to divoké zvíře, my jsme chtěli mazlíka, a ten z ní je. První půlrok byl horor, létaly květináče z parapetů, houpání na závěsu, rozlité pití na stole atd. Museli jsme koupit kšíry na fretku, byl to takový drobeček malinkatý, aby si zvykala na kšírky a vodítko. Vše šlo pomalinku, ale dělala pokroky a naučila se základní pokyny, které jsme po ní vyžadovali a stále vyžadujeme. Učíme se pořád, my i ona. Klukům jsme pořídili sestru, mají radost. A už teď plánujeme, kam pojedeme letos společně i s opicí Čikytou na dovolenou.

Pokud se článek bude líbit, ráda vám napíšu příště nějaké zážitky z výletů.