Úvaha o Chytré Ženě

Dobrý den,

mé dnešní psaní bude trošku jiné, než obvykle. Píši většinou o lásce a o vztazích, nebo pro změnu o veselých či smutných zážitcích svých a svých známých a lidí blízkých, i vzdálenějších. Dnes jsem se rozhodla napsat o Chytré ženě. Ano, o tomto portálu!

Když jsem na něj náhodou narazila krátce poté, co jsem si nechala zavést internet i domů, byla jsem ráda, že mám kde soutěžit a třeba i něco vyhrát. Pak jsem se ale zde porozhlédla a viděla, že sem mohu i vkládat fotografie, hrát si a číst, o něčem novém se dozvědět a v neposlední řadě diskutovat. Chtěla jsem si zavést spoustu diskuzí a nejprve jsem se o to skutečně snažila. Zavedla jsem diskuze, které mi byly většinou pro duplicitu smazány. Já se zde ještě tolik neorientovala a nevěděla, že mohu hledat a nacházet. Poté jsem si zavedla jen jednu jedinou diskuzi. Ta běží doteď! Na ní jsem našla pár prima lidiček a dnes cítím, že mám i nové kamarádky. Ne takové, s jakými se navštěvuji, znám je ze školy a slavíme spolu narozeniny. Jsou to virtuální kamarádky, u kterých nezáleží, kolik jim je let, jak vypadají, zda stejně jako já sdílí lásku ke sportu a pohybu. Mohu se jim svěřit s problémy a vím, že se pokusí mi pomoci dobře míněnou radou. Mohu se pochlubit, když něčeho dosáhnu, a vím, že mi nezávidí. No a pokud by záviděly, nevadí. Tak jsem pomalu zapomněla na svůj původní plán chodit sem jednou týdně a soutěžit. Chodím sem denně, diskutuji, čtu si, vkládám fotky a často zapomenu zúčastnit se nějaké té soutěže. Nic jsem tady nevyhrála. A ono mi to vůbec nevadí! Vlastně ano, vyhrála jsem kupu přátel a vědomí, že sem mohu kdykoli přijít, porozhlédnout se a poučit, zasmát se, nebo třeba někomu také pomoci. A to je přeci výhra nad výhry! A protože ráda píšu, začala jsem i sem posílat své „výtvory“. A, kupodivu, chytly se. Teď najednou zjišťuji, že méně a méně posílám příběhy své a svých známých do tisku, kde za ně v případě otištění sice obdržím finanční honorář, nevidím ale čtenáře a jejich tvář, když je potěším. Ani tady je nevidím. Mohu si zde ale téměř okamžitě přečíst komentář k mnou napsanému příběhu, a to je za všechny honoráře. Když mi vyjde článek v novinách, nevyjde vždy podepsán mým plným jménem. Tak nikdo třeba ani netuší, že jsem to psala já.

A vytrubovat to veřejně do světa, na to jsem velký introvert a stydlín. Občas se sice stane, že článek vyjde i s plným jménem, někdy mě zastaví soused a pochválí to, co si právě přečetl. Nikdy jsem se ale nesetkala s tolika krásnými komentáři, jako tady. Proto sem asi chodím tak často. Děkuji za ně i těmito řádky, protože ne vždy stihnu za všechny poděkovat pod článkem.

Syn mi často vyčítá, že jsem už na Chytré ženě závislá, a já mu musím dát za pravdu. Není tu ale prima? Když jsem se setkala s první „klikací“ soutěží na tomto portálu, celá jsem pookřála. „Něco krásného vyhraju!“ blesklo mi hlavou. Po pár dnech jsem to ale vzdala. Tak často tu zase nejsem. Ale přeji všem, kteří mají tu možnost, aby se své ceny dočkali. Já zůstanu raději u svého neumělého psaní…

Často mi přátelé říkali, abych si zavedla svůj internetový časopis, kde bych mohla své příběhy uveřejňovat. Uvažovala jsem o tom jen chvilinku. Ne, na to já nejsem. Nejsem na počítače takový odborník, neumím zakládat internetové stránky a hlavně by mě to ani nebavilo. Proto smekám nad prací adminek tady na portálu. Tolik článků a příspěvků, a ony je musí všechny přečíst, opravit případné chyby, doplnit vhodnými obrázky a pak teprve zveřejnit! Musí odpovědět na všechny dotazy nás, uživatelek. Vše musí zvládnout a připravují i zajímavé soutěže pro ty, které chtějí soutěžit. Neustále něco dělají pro nás, abychom neprchli jinam. A já rozhodně neprchnu! Díky nim vím, jak na nemoci, na výchovu, na zdraví, znám o trošku více naši krásnou zem i zahraničí, poznávám nové a dělím se o to, co jsem už znala. Líbí se mi tady, a to je nejdůležitější. Spořím si bodíky, abych je v zápětí utratila za krásné drobnosti. Ano, v dárečkových dnech jsem si vybrala i větší dárek. Ale protože jsem hrr, nejdřív jsem si objednala ty malé a když přišel větší dárek, po kterém jsem už dlouho toužila, nebyly bodíky. A když už ty bodíky byly, tak nebyl dárek. Ale udělala jsem radost rodičům i synovi. Možná mám větší radost, když mi taťka minule řekl, že ten krém na nohy je skvělý a já mu hrdě řekla: „Ten je z Chytré ženy!“ než kdybych sama seděla nad kávou z vysněného kávovaru.

Možná tato úvaha nebude uveřejněná. Já jen chtěla, aby si ty v pozadí, které pro nás tolik dělají, byly vědomy toho, že si i my jejich práce vážíme. A, myslím, píši zde za všechny.

A tak se těším na další a další překvapení, která mě na Chytré ženě ještě čekají.

Pegonela - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete