Věříte v zrcadlo?

Díváte se na nadpis a říkáte si: probůh, co je to za otázky... Věřím v zrcadlo, jak taky ne, každý den se do něj dívám a upravuji se před ním... Dobře...   A věříte v to, že se Vám zrcadlí i váš svět?

Věříte tomu, že tak, jak se chováte k ostatním, tak se oni budou chovat k Vám? Můj otčím mě naučil jedno své pořekadlo a to zní: ''JAK TY KE MNĚ, TAK JÁ K TOBĚ.'' Určitě jste to už slyšeli od svých rodičů a nebo svých přátel... dost možná také od svých učitelů. Myslíte si, že je to dobře? Když se ke mně bude chovat nehezky a já mu to budu oplácet, nemyslíte, že ten vztah bude nehezký právě proto, že si neustále budeme něco oplácet?

Nedávno jsem přišla o práci, spousta z MÝCH lidí o tom ví, neb se mne na to ptali, nechtěli tomu věřit a nebo mne litovali.=)) Pro mne to byl ale obrovský dar .=)) Uvědomila jsem si až moc věcí... Nechovala jsem se fér ke spoustě lidí ze svého okolí, kašlala jsem na svou rodinu, a co hůř, zanedbávala jsem svého malého syna tím, že neměl mámu, když ji potřeboval mít po ruce. Kašlala jsem i na sebe a po pravdě, asi jsem se neměla moc ráda =), chodila jsem domů z práce vyčerpaná, neustále nazlobená, bylo mi smutno a občas i do pláče a pak ... Když jsem měla volno a ležela jsem doma v posteli, naprosto a úplně bez energie, a snažila jsem se rozveselit svou mysl tím, že jsem koukala na komedie a romantické filmy v domnění, že mi to pomůže. Jistě, smála jsem se a jistě mě to rozněžnilo, ale ve skutečnosti mi to nijak nepomohlo a ani mi to nedobilo energii, po které mé tělo a má duše tak strašně moc prahly. Něco mne k tomu táhlo...

Jedno unuděné dopoledne, když jsem vařila, jsem taky koukala na FB, kde je co nového a kdo slaví narozeniny, taky hodně lajkuji, protože vím, že lidem to dělá radost. Narazila jsem mezi reklamkama na pravé straně na odkaz osobního kouče. Nikdy jsem těmhle věcem nevěřila, říkám neustále, že člověk je takový jaký je, protože takový chce být. Nevěřila jsem v to, že by se člověk mohl změnit =)).  Jenže něco mě vedlo k tomu, podívat se, co zatím je... Nabídli mi webinář zdarma...- to je seminář na webu =)).  Proč bych to nezkusila, když to bude hloupost, prostě se odhlásím a bude.
Vydržela jsem celých pětatřicet minut poslouchat to, co mi radili, i když jsem si v duchu říkala, že je to nudné. Vypla jsem PC, jako bych nic neslyšela a šla spát. =)) Pár dní na to jsem si ovšem vzpomněla na to, co jsem poslouchala a zkusila jsem si to pustit znovu, právě proto, že jsem si říkala, třeba jsem nebyla dost soustředěná... Slyšela jsem pár jmen a pár knižních titulů, pak jsem to stopla a začala ta jména a ty knihy hledat na Googlu... Přede mnou se objevil nový svět...

Před pár dny ke mně přišla kamarádka... Povídaly jsme si o všem možném i nemožném, když se mi svěřila o tom, že ji ke mně něco táhlo... Myslíte, že je možné přitáhnout si to, co chcete? Nevěřila mi, když jsem jí řekla, že jsem na ni předešlý den moc myslela a to že ji ke mně přitáhlo, a spíše se tvářila, jako že jsem cvok... A, ano,  máš pravdu... já jsem cvok =)) 
Po několikahodinovém povídaní, kdy jsme se bavily o pozitivním myšlení a o hezkých věcech a velikých plánech, kamarádka odcházela jako vyměněná a inspirovaná...      
Co více si přát..., otevřel se i před ní nový svět... Dostáváme se k jádru věci =)) Co se tedy vlastně stalo, že se mi otevřel nový svět? Spoustu věcí jsem najednou pochopila, uvědomila jsem si spojitosti, které jsem neviděla, proto  jsem byla vyčerpaná a životem, jenž jsem žila, pobitá =))

Najednou jsem si totiž uvědomila, že tak, jak se chovám já, tak se ke mně chovají ostatní...To není nic zvláštního..., o tom jsem psala už v první části =)) Ale uvěřit tomu, že ta hádka mezi mnou a mým známým byla zapříčiněná mnou, tím, jak jsem se zachovala, a že jsem vlastně sklidila to, co jsem zasela... - to už je obtížnější pochopit - neb jsme všichni do jednoho naučeni obviňovat druhé, je to ta nejsnazší věc, co můžeme udělat, tak proč taky ne, že? =) Ne, vážně si za vše můžeme jen my sami a musíme se to naučit chápat... Musíme tomu uvěřit... - i ten největší nepřítel, kterého máte, je jen odraz Vás. Ukažte mu, že mu závidíte, a on si v tom bude libovat, ukažte mu, že se bojíte a bude to tak, budete se ho bát, protože se stane vaší noční můrou. Přejte mu zlé okolnosti a ty okolnosti se začnou dít Vám. Příklad? Dobře =)) Zpravidla se děje to, že koho nemáte rádi Vy, ten nemá rád Vás... proč? Protože se vám to prostě zrcadlí =))

Jak dochází k tomu zrcadlení?! Mám známého, nebudu jej jmenovat, kdo ví, ten si jméno přiřadí, kdo ne, alespoň jej, až ho potkáte, nebudete soudit =)) Před časem jsem podnikala, nejprve to byla strašná legrace, neb jsem vedla hospodu, do které chodili všichni mí známí a kamarádi, bylo to provázeno akcemi s hudbou a když hospoda, tak také pitím, tancem a vtípky a rošťárnama =) Po čase mě to ovšem začalo unavovat, jak taky ne...
Pracujete v podniku, který vedete a pijete a bavíte se do noci, houby naspíte a začínáte se doma hádat, protože skoro všechen svůj čas vkládáte jinam, a tak chodíte do práce podráždění a hádaví. Všichni to známe... Našel se tam ovšem jedinec, který chtěl stále víc a když už jste vyždímaní a na bodu mrazu, tak se místo vlídného vysvětlení věci na něj utrhnete, a ten dotyčný se urazí. Chce být naštvaný, tak ať je, a mávnete nad tím rukou. Jenže on Vám to vrátí. Chvíli jsem kolem dotyčného chodila a dělala, že je mi lhostejný, jenže on začal mít pocit, že se nad něj povyšuju. Nebudu lhát..., možná to tak místy i bylo, a tak docházelo k častějším a větším konfliktům, až jsem z toho byla skoro na prášky.
Protože jsme si vzájemně vraceli negace, které jsem já vyvolala, stal se ze známého nepřítel, který je ale dnes na pozici, ve které jsem se nacházela já. Byla jsem šéfová...Dnes je šéfem on... Chtěl to a také to dostal. A mně se vrátilo to, jak jsem jej nejednou díky hádkám vykázala z daného podniku, protože tím, že tu hospodu převzal, jsem přišla o místo. Z počátku jsem pukala vzteky... Jenže obviňování jeho osoby za to, jak se zachoval, mi moc nepřidalo, a naopak jsem chřadla ještě víc, protože jsem byla plna vzteku a smutku, a tím jsem se připravovala o další energii, a on se mohl jen smát. Tím, jak jsem na něj byla naštvaná a myslela jsem na něj, jsem svou energii plýtvala na něm... Jenže co s tím?! Musíte si odpustit a odpustit i ostatním, začít na všechny myslet s láskou - a to naštvání, vztek a smutek se najednou ztratí.

Dnes, když pomyslím na všechny ty lidi, kterým jsem ublížila já, a tím jsem dovolila, aby oni ublížili mně, už vztek necítím. Myslím na ty hezké věci, které jsme společně zažili a když se potkáme na ulici, nemusíme na sebe házet nenávistné pohledy... Usmějeme se na sebe a pozdravíme se...Tak co? Věříte v zrcadlo? Víte, proč se říká: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá? Víte, proč je pravidlo, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá? Víte, proč by si měl každý zamést před svým prahem?

Protože jen my jsme strůjci svého života, své energie a svého štěstí... Mějte se rádi =)) a usmívejte se více na ten svět =)) Já se také více usmívám a lidi to k Vám zase přitáhne zpět...

Pozn. tento článek vyšel i na mém facebooku