Výlet do Vesničky střediskové

Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore? Děláš velkou chybu, Jaromíre! Má pravdu, předsedo. Jeď do Pelhřimova. Prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš... Kdo by neznal tyto - a mnohé další - hlášky z českého filmu Vesničko má středisková, natočené režisérem Jiřím Menzelem v roce 1985 podle scénáře Zdeňka Svěráka.

Do míst, kde tato populární komedie vznikala, si vás dovolím pozvat při dnešním výletu. Zamíříme do zvlněné krajiny jihozápadně od Benešova, na Nevekovsko. Je to oblast, která byla v době II. světové války vysídlena a sloužila jako výcvikový prostor zbraní SS.

Po válce se kraj začal osidlovat jen pozvolna, mnozí z obyvatel se do zničených a zpustlých domovů nevrátili. Násilná kolektivizace také zanechala své šrámy. Přesto se z dnešního pohledu jedná o krajinu malebnou, turisty neprávem opomíjenou a až pojedete po málo frekventovaných silničkách mezi lány, určitě si vybavíte pana Hrušínského jako místního lékaře, recitujícího "po modrém blankytu bělavé páry hynou..."

Obec Křečovice - filmová vesnička - se nachází jihozápadně od Neveklova. Uvítá nás známou návsí, po níž kráčeli řidič Pávek se svým závozníkem do družstva. Chybí jen kovová brána s rudou pěticípou hvězdou. Otíkova chalupa je hned za námi, naproti kostela sv. Lukáše. Na zdejším hřbitově si připomeneme filmovou větu „Hodně nebožtíků, málo kameníků" a "Ticho prosím, pohřbíváme!".

Všimneme si i hrobu hudebního skladatele Josefa Suka. Pávkovic zahrada je hned za zdí, místo posezení dnes stojí kůlna. Poněvadž Křečovice jsou místem, kde se Josef Suk narodil, můžete navštívit i jeho památník či mistrovu alej na okraji obce při vjezdu od Neveklova. Z Křečovic se vydáme po červené značce mírně stoupající silničkou. Roztroušenými osadami s výhledy do nádherné krajiny dojdeme po 4 km až na 504 m vysoký kopec s rozhlednou s milým názvem - Drahoušek.

Je to jedna ze čtyř rozhleden na Sedlčansku, které vznikly v letech 1999-2004. Celá stavba se tyčí se do výšky 47 m. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 32 m nás dovedlo 167 schodů a z nadhledu vynikne kouzlo zdejší krajiny ještě více. Z vrcholu sestoupíme 2 km do údolí s obcí Osečany, kde červenou
značku vyměníme za modrou. Pokud bychom si ze značky odskočili do centra obce, nalezli bychom malý zámeček - po své bohaté historii patřil po roce 1948 podniku zdravotnického zásobování jako sklad. Dnes opuštěn, bez využití.

Naše cesta pokračuje 5 km po modré značce podél meandrů potoka Mastník. Je to krásná divočina, vskutku nečekaná, a to v tuto chvíli ještě nevíme, co nás čeká v závěru výletu. Před chatovou osadou, v místě, kde se do Mastníku vlévá malý potůček, značku opustíme, a po cestě vlevo vyjdeme z údolíčka. Otevře se nám pohled na louky a na nich, na obzoru, brzy spatříme povědomé stavení - jsme na dalším filmovém místě - jde o statek ze seriálu Zdivočelá země. Po okolních pastvinách se pasou koně, chybí tu jen Maděra s partou kovbojů... Respektujeme soukromí majitelů, potěší nás i letmý pohled do dvora - viz přiložené foto.

Kolem statku Chýňov vede žlutá značka, po které dojdeme do obce Radíč. I v této obci nalezneme zámek s bohatou historií. Zajímavostí je, že zde pobýval po nuceném odchodu z pražské univerzity filozof Bernard Bolzano. Zámek v době komunistického režimu patřil státu, byl využíván jako depozitář a za celou dobu nebyl udržován a pustl. Původní mobiliář byl zničen, rozkraden nebo odvezen do jiných lokalit. Po dlouhých soudních sporech byl vrácen
 restituentům, kteří panství následně prodali.

Současný majitel se snaží o postupnou rekonstrukci zdevastovaných zahrad i všech objektů (zámek, kaple, konírna, barokní hospodářský dvůr se sýpkou...). Posedět můžete ve zdejší kavárně, pro děti je připraveno hřiště a v letošním roce má být otevřen prohlídkový okruh s novými interiéry. Čeká nás poslední úsek výletu, 6 km po zeleném psaníčku. V obci Radíč přejdeme po kamenném mostě potok Mastník a v místě, kde se silnice dělí, se vydáme vlevo. Vyjdeme z obce a opět se nám nabízejí krásné pohledy do krajiny, z lesa na obzoru vyčnívá špička rozhledny Drahoušek, míjíme Velký dublinský rybník.

Silnice se posléze stočí mírně vlevo a klesne do údolí Křečovického potoka. Křečovický potok byl pro výskyt významné květeny a zvířeny vyhlášen v roce 1986 přírodní památkou. V době naší návštěvy zde nebylo zrovna dobré značení, ale zabloudit nelze. Musíme se stále držet v blízkosti meandrujícího
 potoka, který nás dovede do Křečovic. Jak jsem zmínila výše, tento závěr výletu byl opravdu dobrodružný, neboť pěšinka nebyla dlouho nikým použita, museli jsme se prodírat houštinami kopřiv. I tak, nebo snad právě proto, to byl krásný výlet, na který rádi vzpomínáme. Popisovaná trasa měří 17,5 km. Doporučená mapa: KČT - 40 - Benešovsko