Omrkla jsem na internetu, jak se tam dostanu, na turistické mapě zase, kde vlastně ta rozhledna je a vyrazila na nádraží. Rychlíkem do Hulína, tam přestup na osobáček a ten mne vezl krásnou krajinou až do Valašského Meziříčí. Koukala jsem celou cestu z okna. Jeli jsme přes Holešov a dál do Bystřice pod Hostýnem. Byla to nádhera dívat se na ranním sluncem osvícené Hostýnské vrchy. Míjeli jsme pooraná políčka, upravené zahrádky ve vesnicích, na pastvinách se pásly kravičky, ovce, v několika ohradách běhali koně a dokonce jsem viděla i pštrosa. Ve Valašském Meziříčí jsem přestoupila do lokálky a ještě chvíli a už ve vláčku hlásili, Rožnov pod Radhoštěm, konečná stanice.
Vystoupila jsem a vydala se k rozhledně. Po mostě přes Bečvu, parkem k Valašskému městečku, tam už jsem párkrát byla, tak mi nevadilo, že už je po sezoně zavřeno. Nakoukla jsem trošku přes plot. A na začátku parkoviště u Valašské dědiny jsem se po zelené značce vydala asi 1 km hezky do kopce k rozhledně. Cestou jsem viděla houbaře. Říkala jsem si, že by v listopadu rostly nějaké houby? A supěla dál do kopečka. Najednou u chodníčku suchohříbek. Tak jsem ho vykroutila, kousek nožičky ulomila a strčila do kapsy. A najednou se z lesa vynořila ona kráska, Jurkovičova rozhledna. Je opravdu moc hezká. Je samozřejmě zavřeno. To už jsem si přečetla dole u parkoviště. Ale to mi vůbec nevadí. Já bych nahoru sama stejně nešla. Hezky jsem si ji šla vyfotit ze všech stran a málem jsem rozšlápla dalšího suchohříbka. Bylo jich tam několik. Ale kam je dám? Pak jsem dostala nápad. Vystlala jsem čepici papírovým kapesníčkem a houby sbírala do čepice. Než jsem byla dole, byla čepice plná. Fotečku jsem omylem vymazala. Až pojedete někdy do Rožnova pod Radhoštěm, zajděte se na rozhlednu podívat. My se tam také někdy ještě vypravíme.
Fanypol - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz