Naše gymnázium bylo tehdy proslulé kvalitou výuky. Já chodila do třídy s rozšířenou výukou jazyků – měli jsme němčinu, angličtinu, latinu, francouzštinu, volitelně španělštinu a ruštinu. Tenkrát jsem chtěla být překladatelkou, a proto jsem si vybrala toto zaměření.

Bezva byly výměnné pobyty s německým městem Nekargemund. Já tenkrát měla přiřazenou Madeleine. Když jsem byla 14 dní u její rodiny, bylo to zajímavé. Rodiče byli pohodáři, Madeleine je o 2 roky mladší než já, má starší i mladší sestru. Měli velký rodinný dům se zahradou. Také pocházím z rodinného domku, ale ten jejich byl v té době na naše poměry luxus. Veliká koupelna se sprchou i velikou vanou, posilovna s perfektním vybavením, skvělá kuchyň s myčkou.  Prostě království.                                                                                                                                            
Německá mládež byla na rozdíl od nás sebevědomá, o všem spíše ve škole diskutovali, lektoři chtěli vědět jejich názor, rozvíjeli myšlení, žádné biflování jako u nás. Také se hodně, opravdu hodně bavili, samé večírky, párty, diskotéky. Bylo jim tehdy 16 a alkohol, sex a lehké drogy nebyly tabu. Měli toho dost za sebou. Madeleine mluvila velmi spisovnou němčinou, a dodnes mluví. A proto jsem jí dobře rozuměla, s její rodinou to bylo horší. Její starší sestra byla v mém věku, ale jak už jsem psala, byli prostě vyspělejší než my, a proto jsem si rozuměla s Madeleine a její sestra se mnou nekomunikovala. Její tehdy pětiletá sestřička jen brblala a koukala na kreslené seriály, a s tou jsem si rozuměla, mimika stačila. Mamince jsem nerozuměla, mluvila velmi nespisovně, tatínek se mnou mluvil anglicky. Výměna byla fajn. Když poté byla Madeleine u nás, tak německy uměl taťka i má sestra, maminka ne, ale ta s ní komunikovala nejvíce a gesty – a chodily spolu velmi často kouřit. A já se na maminku kvůli tomu zlobila.                                                                                                                                                                      
Před měsícem jsem našla Madeleine na Facebooku, opět si píšeme. Má už dvouletého chlapečka, žije s přítelem a mladší sestrou. Vystudovala fyzioterapii. Rodiče se rozvedli, maminka má Alzheimera – hrozné, a tak se stará i o mladší sestřičku. Jsem moc ráda, že jsem ji opět našla.