Během naší dovolené v Itálii jsme využili nabídku cestovní kanceláře na výlet do Pompejí s výstupem na sopku Vesuv. Jeli jsme autobusem docela brzy ráno, čekalo nás totiž skoro 200 km. Cesta rychle utekla a už jsme z okénka viděli siluetu Vesuvu.
V tu chvíli jsem si vybavila něco málo z dějepisu. V srpnu roku 79 našeho letopočtu se sopka Vesuv probudila k životu a její erupce měla neúprosně ničivou sílu. Z kráteru šlehaly plameny, země se otřásala a po obloze se rozprostíral obrovský černý oblak zatemňující slunce. Spoušť rozpálených kamínků a prachu pokryla Pompeje. V tu chvíli veškerý život ve městě končí – lidé se dusí prachem. Musela to být velmi krutá smrt.
Nyní jsme stáli na úpatí Vesuvu, vypínajícího se do výšky 1279 m nad Neapolským zálivem. A samozřejmě jsme na tu horu hleděli s velkým respektem. Poslední větší erupce zde byla v roce 1944 a sopka je vlastně pořád vedená jako činná, i když v současné době nevykazuje známky aktivity.
Na to ale člověk nesmí myslet, když se chce do toho kráteru podívat. Výstup trval asi dvacet minut a není nijak náročný. Stezka nevede přímo nahoru, ale obchází se okolo kráteru v mírném stoupání. Když jsme tedy dorazili až na vrchol a podívali se do kráteru, dcera poznamenala:„No díra, nic víc.“ Na dotaz, co by tam chtěla jiného vidět, neodpověděla. Já jsem si při pohledu na dno kráteru řekla: „To snad ani není možné, že tato díra dokázala vychrlit tolik prachu a popela, že zničila několik měst pod ní“. V okolí kráteru kvetly drobné žluté kvítky a vše se zelenalo, takže to vůbec nevypadalo jako něco nebezpečného. Ačkoliv Vesuv momentálně spí, vědci jej bedlivě sledují a nevylučují opakování exploze. Pokochali jsme se pohledem do kráteru i na Neapolský záliv, na památku si sebrali hroudu ztvrdlé lávy a vydali se na cestu dolů.
Po návratu k autobusu jsme v rychlosti posvačili, protože nás ještě čekala cesta do Pompejí a procházka po kdysi zasypaném městě. Archeologové zde odkryli velkou část města, tak jak vypadalo v době erupce Vesuvu. Museli odstranit místy až čtyřicet metrů ztvrdlé lávy a prachu. Vzhledem k tomu, že je město celé kamenné, tak zde bylo velké horko. Prohlídku jsme tedy zkrátili. Musím ale říci, že na tu dobu byly Pompeje velmi moderní a vyspělé město. Díky průvodkyni cestovní kanceláře jsme se dozvěděli hodně zajímavostí. Kdybych asi měla možnost navštívit někdy v budoucnosti Pompeje ještě jednou, neváhala bych. Moc se mi výlet líbil.
ChytráŽena.cz