Vzpomínka na babičku

Slovo babička je pro mě slovo kouzelné, které mě vrací zpět do mého dětství. Vrací mě do bezstarostných časů her a dětského poznávání světa dospělých. Pro mnoho lidí slovo babička moc neznamená, ale já mám s tímto slovem spojeno mnoho krásných a hlavně nezapomenutelných vzpomínek. Alespoň o některé z těchto vzpomínek bych se chtěla s Vámi podělit a zavzpomínat si.

Nejraději vzpomínám na chvíle, když se moje babička usadila ve svém ušáku v kuchyni a při draní peří (to se tenkrát na vesnici dělávalo a pamatuji si na to dodnes), nebo jen tak k večeru nám předčítala z novin (Budovatel, Zemědělské noviny), nebo nám četla z knih její oblíbené spisovatelky Vlasty Javořické. To jsem měla moc ráda a hned se mi začal v hlavě promítat příběh, jak jsem si ho sama představovala. Možná, že odsud pochází moje láska pro četbu knih a musím se přiznat, že Vlasta Javořická je i mou oblíbenou spisovatelkou.

Další z mnoha vzpomínek jsou, když babička chovala slepice, kachny nebo husy. Když si někde obstarala nějakou tu drůbeží droboť, mívali jsme je pod stolem v kuchyni, aby nenastydla. No řekněte, které malé dítě toto dnes zažije, ale tenkrát to bylo normální (myslím na vesnici), že se takto tito malinkatí drobečci odchovávali, než byli větší. Když jsme měli husy a byly už velké, dělala babička pro ně šišky, které sušila v troubě ve starých kamnech. No a potom těmi šiškami husy vykrmovala (to se ty šišky musely nacpat huse do krku) a já jsem ty husy vždy moc litovala.

Ještě na jednu vzpomínku chci zavzpomínat. Tenkrát to, co babička pro mě udělala, mělo nesmírnou cenu. Asi jako každá babička, i ta moje byla skvělá kuchařka a i z mála dokázala uvařit moc dobré jídlo.

Ale vrátím se ke svojí (tenkrát moc důležité) vzpomínce. Tenkrát mi bylo dva a půl roku, když nás navštívila paní ředitelka z místní mateřské školky, jestli by mě nechtěli rodiče zapsat do školky, protože měli malý stav dětí a hrozilo, že mateřskou školku zavřou. Rodiče tenkrát chodili do práce a hlídala mě babička. Po rodinné poradě řekli ředitelce, že mě do školky dají zapsat. Já jsem se ze začátku moc těšila, ale když jsem potom zjistila, že tam nebudu mít babičku jako mám doma, tak jsem tam nechtěla chodit. Ale to by nebyla moje babička, aby něco nevymyslela. Byl to skvělý nápad, přihlásila se na výpomoc v kuchyni ve školce a celý problém byl rázem vyřešen. Takových vzpomínek na babičku mám mnoho a vydalo by to asi na román, ale vše sem do tohoto článku nejde napsat, i když by to bylo hezké a líbilo by se mi to.

Závěrem musím vzkázat, i když už jen do nebíčka, že babičce moc a moc děkuji za vše, co mě naučila a za její neskonalou lásku, trpělivost a starostlivost, kterou mi dala. Jako poděkování jí posílám alespoň kytici polních květů ve vzpomínku na ní. Je pro tebe, babičko, měla jsi je moc ráda, DĚKUJI !!!

Dárek - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete