Nyní mám zdravou, krásnou 4letou dceru Aničku, ale ne vždy to byla šťastná holčička.

Problémy s vyprazdňováním začaly, když jí byl rok. Několikrát jsem na to upozorňovala lékaře, ale bylo mi sděleno, že se to řeší, až dítě kaká jednou za týden.

Odešli jsme s doporučením, že máme zvýšit příjem tekutin. Takhle uplynulo 9 měsíců a malá mi začala kakat opravdu jednou za týden. Konečně byl důvod, aby to začala lékařka řešit. Doporučila mi lactulosu. Tu jsme dávali Aničce pravidelně několik týdnů a bohužel bez výsledku.

Poté nám byl doporučen Fructolax. Ten nám trošičku pomohl, ale opravdu jen na chvilku. Na základě této léčby nás paní doktorka poslala do nemocnice na gastro, aby nám pomohli. Tam nám jen dali nový jídelníček a objednali nás za 2 měsíce na kontrolu. Zavedli jsme nový jídelníček dle pokynů lékařů. Opět nic. Při další kontrole nám doktor sdělil, že to může být velmi nebezpečné a musíme jít na vyšetření střev. To už malé byly 2 roky. V nemocnici nám pomocí klystýrů vyčistili střeva a udělali irigografii (kontrastní rentgenové vyšetření tlustého střeva). Tam zjistili, že Aničce nic není, že má "jen" rozšířená střeva díky chronické zácpě. Paní doktorka mi nadala, že za vše mohu jen já a nikdo jiný, že má špatné stravovací návyky a neděláme, co bychom měli a znovu nám dala jídelníček (kupodivu, trochu jiný než doktor před ní). Jakmile odešla, donesli nám bílý rohlík a nutelu, což bych nazvala velkou ironií. Po hospitalizaci nám asi 2 týdny kakala krásně. Byli jsme šťastní, dodržovali jsme striktně dietu, dávali jí znovu lactulosu na doporučení z nemocnice a ouha, za ty dva týdny to bylo zase tam kde předtím. Znovu pláč, bolest.

Abyste věděli  - Aničky týden probíhal tak, že první dva dny je to veselé děvče a krásně papala, potom pomalu přestávala jíst a začínala být nevrlá, každou chvíli se snaží kakat, ale nejde jí to a stále pláče. Nakonec poslední dva dny v týdnu prakticky nejí, jen pije než se vykaká a takto je to týden co týden.

Po 3 měsících jsme byli znovu na gastru, kde mi řekli, že nám pomohou jen hospitalizací, při které jí znovu vyčistí střeva. Toto řešení jsem odmítla. Nechci dítě zbytečně stresovat, pokud v tom nevidím řešení. Tak jsem si pořídila balónek na klystýr. Občas jí ho uděláme, a to když vidíme, že už je to hodně špatný. Ale nemůžeme ho dělat často, aby si zase na to nezvykla.

Začala jsem přemýšlet, jak ji dobře pročistit jinak. Vzpomněla jsem si, že nám na pročištění v nemocnici dávali nějaký prášek, který se nejlépe rozpouštěl v jablečném džusu. Navštívila jsem ošetřujícího lékaře a požádala znovu o pomoc. Najednou se roztočil kolotoč. Doktorka ihned volala do místní dětské nemocnice na oddělení, kde Anička ležela a zjišťovala, co jí tam podávali za medikamenty. Příští týden jsem měla přijít pro rozhodnutí, co se tedy bude dít dál. Když jsem přišla, velmi jsem se divila, kam se to všechno za ty měsíce, dalo by se říci skoro i roky, pohnulo. Ihned dcera dostala přípravek na vyprazdňování - Forlax, který jsem měla podávat každý třetí den po dobu 2 měsíců. Dále nám znovu doporučila navštívit gastro na další konzultaci a případně, abych malou znovu objednala na irigografii, což jsem tedy hned na začátku s manželem odmítla, že toto vyšetření zbytečně znovu podstupovat nebude. Ještě nám dala žádanku na rehabilitaci, protože v důsledku zácpy má malá špatné držení těla a oslabené břišní svalstvo, což taky nepřispívá k dobrému vyprazdňování. Na rehabilitaci nás naučili pár dobrých cviků, pořídili jsme si domů i dětský gymnastický míč a cvičíme i s jeho pomocí. Naučili nás novou metodu masírování bříška.

Což malá si ihned zamilovala a dodnes chodí s olejíčkem, že chce masírovat bříško. Dále jsem pořídila vlákninu pro děti, kterou jsem dávala ráno k snídani. Samozřejmě jsem nadále dodržovala zásady pitného režimu a zdravého jídelníčku při těchto potížích, což ne vždy je jednoduché a někdy člověk povolí :-)

Ze začátku to vypadalo nadějně, že by to mohlo pomoci. Anička měla čím dál častěji nucení chodit na velkou. Ale vždy to rozešla. Bála se, že ji to bude bolet. Ale i přes tento strach najednou začala chodit po 3 dnech. Celá rodina se radovala z velkého úspěchu. Bohužel, toto trvalo pouze dva týdny, pak se to prodlužovalo zase na 5 dní, a nakonec jsme opět byli tam kde na začátku, tedy na intervalech 7 dnů. Mezitím jsme dobrali i předepsaný Forlax.

A jaký je stav nyní? Anička se mezi touto procedurou naučila krásně chodit na nočník, během 3 dnů byla i na noc bez plínek. Ze začátku odmítala chodit na nočníček kakat a chtěla zpátky jen plínu, pak se jednou pokakala do kalhotek a nyní už chodí jen na nočníček. Jak začala nosit kalhotky a při tzv. "kakacím obdobím", kdy rozcházela nucení jít kakat, zjistila, že když nejde, tak si je zašpiní a znovu zapůsobil efekt "princezny", kdy ona musí být čistá. Interval se nám snížil ze 7 dnů na 5 dnů, kdy už po 2-3 dnech to malá znovu rozchází a brání se jít kakat. Pevně doufám, že časem zjistí, že to rozcházení je zbytečné a bude chodit aspoň po těch 2-3 dnech. Což asi bude ještě dlouhá cesta. Je to opravdu začarovaný kruh, bolí to a občas i teče krev při kakání, protože nejde kakat a nechce - bojí se kakat, protože to bolí.

Stále to nevzdáváme, stále se snažíme malé vysvětlovat, že kakat musí. Dáváme občas vlákninu (po delším užívání i toto začala odmítat). A snažíme se dodržovat pitný režim. Zkoušíme různé hry na kakání. Třeba vám to přijde směšné, ale třeba trochu i funguje metoda, že když se vykaká a nočník vyprázdníme do záchodu, tak mu při splachování zamáváme a hned zavoláme tatínkovi se pochlubit a ten donese mňam mňam. Dcera už mezi dveřmi tatínkovi hlásí, jak je šikovná a čeká odměnu. I toto je jedno z mnoho, co nám taky pomohlo, zkrátit interval o ty 2 dny. 

Nakonec se dá říci, že přes veškerou snahu lékařů, rodičů a všech zúčastněných, malá na to, že se kakat musí, musela přijít sama. Musela si to v hlavičce srovnat a sama si určit, že je lepší kakat, než se dál trápit. Štve mě, že tenkráte jí rovnou po vyšetření iriga nedali léky na zúžení střeva, a proto má stále intervaly 2-3 dny. Ale i tak je to moje velká a statečná šikulka!