Zemplín - II. díl

Naštěstí se počasí umoudřilo a i když už nebylo tak teplo jako v prvních dnech naší dovolené, svítilo sluníčko, a proto jsme do plánovaných Michaloviec mohli jet už následující den. Jelikož jsme ale už na tento den měli nahlášené obědy, vydali jsme se do Michaloviec až po obědě, a to už nebylo dost času na návštěvu muzea a ani jiných kulturních památek, které jsme chtěli původně navštívit. Proto jsme se jen prošli po velmi pěkné pěší zóně, nakoukli jsme (jak jinak, přece jsme ženy - chlapi to samozřejmě náležitě okomentovali) do pár obchůdků a pro "klid v rodině" jsme si v jedné z početných cukráren dali kávičku.

Město Michalovce se nachází v severní části Východoslovenskej nížiny na březích řeky Laborec v nadmořské výšce 114 m n.m., je hospodářským a kulturně-společenským centrem okresu i  Zemplína. Město je vzdálené 50 km na východ od Košic a 30 km od pohraničního města na Ukrajině Užhorodu.

Stihli jsme ještě vběhnout do informačního centra města sebrat nějaké materiály o městě, abychom se o muzeu a jiných památkách, které jsme pro nedostatek času nenavštívili, dozvěděli alespoň takovýmto způsobem něco víc.

Zemplínské muzeum v Michalovciach vzniklo v roce 1957 jako Zemplínské vlastivědné muzeum. Sbírka a expozice muzea jsou umístěné v prostorách barokně-klasicistního kaštela šlechticů ze Starého a z Michaloviec. Kaštel vznikl v 17. století přebudováním staršího hradu, naposledy byl přestavěn ve 30. letech 19. století, kdy dostal dnešní podobu. Zemplínské muzeum dokumentuje živou a neživou přírodu, celkový kulturněhistorický a hospodářský vývoj zemplínského regionu.
Může to být velmi zajímavá expozice a mně osobně bylo velmi líto, že jsme jeho návštěvu nestihli, vždyť kdo ví, jestli se ještě někdy do Michaloviec dostanu.
Dalším zajímavým místem v  Michalovciach je hvězdárna. Je specializovanou institucí, která aktivně přispívá k rozvoji vědy a věděckých poznatků tím, že plní úkoly na úseku populárně výchovné, vzdělávací, odborně výzkumné, pozorovatelské a poradenské činnosti v oblasti astronomie a příbuzných věd.
Sídlí v budově Moussonovho domu na Hrádku, který byl v 80. letech 20. století přestavěn na účelové zařízení. Na budově jsou dvě kupole a to pětimetrová, ve které je umístěný Coudé refraktor 150 mm/2250 mm od firmy Carl Zeiss Jena a refraktor 130 mm/1500 mm. V třímetrové kupoli se nachází zrcadlový dalekohled Cassegrain 200 mm/1760 m.
Pro pozorování mimo hvězdárnu se používá několik menších přenosných dalekohledů. V budově observatoře se nachází přednášková místnost pro 70 osob a menší klubovna pro přibližně 30 lidí.
V Michalovciach působí i více folklorních souborů, ze kterých je nejznámější folklorní soubor Zemplín. Je předním sběratelem a archivářem, ale hlavně šiřitelem kulturních hodnot Slovenska. Jeho cílem je sbírat a zachovávat hudební a taneční folklor z východního Slovenska a vychovávat mladou generaci k lásce k tradicím. Soubor oslavil už 50. výročí svého vzniku.

Jako poslední jsme si udělali výlet do Chránenej krajinnej oblasti Vihorlat, jejíž součástí je Národná prírodná rezervácia Morské oko s chráněnou flórou a faunou.
Morské oko bylo vyhlášeno za rezervaci v roce 1984 jako unikátní s plochou necelých 109 ha, přičemž vodní plocha zabírá 13,8 hektaru. Jezero se nachází v nadmořské výšce 619 m a je hluboké 25 - 28 metrů. Vzniklo vlivem sopečné činnosti pohoří Vihorlat a sesuvem horských masivů byla vytvořena přírodní barikáda, zachycující vodu s jediným odtokem potoka Okna.

Současná přehradní zeď byla postavena až v 80. letech 19. století, čímž se výrazně zvýšila vodní hladina. Mezi živočišnými druhy, které v rezervaci žijí, jsou nejvzácnější: vydra říční, rys ostrovid, plocháč červený, kuňka žlutobřichá, fuzáč alpský, vlk dravý a další. Rostou tu vzácné druhy rostlin a v jezeře kromě jiných žije pstruh potoční, duhový, střevle potoční a  mřenka mramorovaná.

Naše procházka začala při kaštieliku. Patřil hraběnce Gladys Vanderbilt-Széchenyi, která ho dala postavit v roce 1924 a důvodem jeho výstavby byla nemoc její dcery, která se tu úspěšně léčila. Tento objekt dříve sloužil jako myslivecká chata. Zrekonstruovaný Kaštielik se v současnosti využívá jako reprezentační lesnická chata, sloužící veřejnosti. Bohužel v době naší návštěvy byla zavřená a nemohli jsme si ji prohlédnout.
Od Kaštielika Morské oko  vede turistická trasa kolem jezera a v blízkosti je naučná stezka, kde jsme se z informačních tabulí dozvěděli mnoho zajímavého, například to, že každý ptáček žijící v této lokalitě zpívá v jinou hodinu, na základě čehož vznikly Vtáčie hodiny.
Tentokrát nám počasí dovolilo projít celou trasu okolo jezera a tak jsme si všechno důkladně prohlédli a pročetli.
Týden utekl jako voda a v neděli jsme se už jen nasnídali, zabalili a vydali se na cestu domů. Na rozhraní Slanských vrchov a Nízkych Beskýd, v blízkosti města Hanušovce nad Topľou, jsme se ještě zastavili v Reštauácii Lietadlo na kávu a potom nás už čekala jen dlouhá cesta domů.

Jsem vděčná nejen za to, že jsem mohla strávit pěkný týden ve společnosti milých a zábavných lidí, ale také za to, že jsem měla příležitost poznat další pěkný kout mé vlasti, který jsem dosud poznávala jen prostřednictvím knih, časopisů a internetu.
Doufám, že nám všem bude zdraví ještě dlouho sloužit a v podobné sestavě strávíme ještě nejednu pěknou dovolenou.