Zvláštní znamení touha - Když mi pod nohama duní země

Dějiny trampingu jsou vlastně dějinami českého národa za uplynulých sto let. Je v nich vše – nabytá svoboda i její opakovaná ztráta, prosperita i krize, budování a zapomínání demokracie, drobné lidské osudy, selhání, kolaborace, ale i velká hrdinství.

Tramping se svým způsobem dotkl každého z nás. Desátý díl cyklu Zvláštní znamení touha - Když mi pod nohama duní země je průřezem trampské písňové kultury od padesátých do sedmdesátých let, o jejíž podobu se zasloužili mimo jiné Wabi Ryvola a Kapitán Kid.

Na konci padesátých let píší své první písničky Wabi Ryvola i Kapitán Kid. Postupně nastupuje moderní trampská píseň, ovlivněná soudobými hudebními i myšlenkovými trendy. Nastupující trampskou generaci reprezentuje Zlatý klíč, Wabi Ryvola rychle vyrůstá v silnou a přitažlivou osobnost.

Mladé tvůrce už neoslovuje odkaz předchozích generací, ale Kainar, Voskovec s Werichem... Na šumavské samotě vzniká Fort Hazard, sídlo Zlatého klíče, Kapitán Kid objevuje na vrcholu Jizerských hor svůj Island, camp ověnčený písněmi i povídkami. Tehdy se k němu putovalo bezlesou pustinou celou noc, dnes tam za chvíli vyjedete autem po asfaltce, ale tak je to se vším.

To vše ovlivňuje nastupující trampskou generaci, ale blíží se střet se starotrampy. Ministerstvo vnitra eviduje jen v českých zemích na dvě stě tisíc trampů.