Zvláštní znamení touha - Po řece Vltavě pluje indián

Dějiny trampingu jsou vlastně dějinami českého národa za uplynulých sto let. Je v nich vše – nabytá svoboda i její opakovaná ztráta, prosperita i krize, budování a zapomínání demokracie, drobné lidské osudy, selhání, kolaborace, ale i velká hrdinství. Tramping se totiž svým způsobem dotkl každého z nás. Čtvrtý díl cyklu Zvláštní znamení touha - Po řece Vltavě pluje indián si všímá především trampských písniček, jichž dodnes vzniklo na šest tisíc.

Mobilní trampské muzeum Freda Jedličky eviduje na 10 tisíc trampských osad a šest tisíc trampských písniček. Obojího bylo zaručeně víc – ale která písnička byla první? Podle všeho Indián z pera Josefa Rösslera-Ořovského, velkého inspirátora trampingu.

První kytara byla donesena na Ztracenku v roce 1919, do té doby se hrávalo na hřebeny a foukací harmoniky... Přichází boom trampských sborů, trampských operet, gramodesek, které se natáčely v Berlíně... Ztracenkář Jarka Mottl hraje se svou partou v Osvobozeném divadle, píše To neznáte hadimršku pro Vlastu Buriana, píše první z desítek operet...

Když se zvedneme z verandy hostince U Taterů kousek od Ztracenky a seběhneme dolů k Vltavě, možná po ní právě pluje indián.