Ačokča – návštěvnice z Peru

Minulý rok jsem při svém zahradnickém experimentování narazila na zajímavou rostlinu. Jmenuje se ačokča, odborně cyklantera (cyklantera pedata), lidově se jí říká paprikookurka. Letmá zmínka v jednom časopise mě donutila obepsat botanické zahrady a přes Index seminum se mi z jedné z nich opravdu podařilo získat několik semínek.

Ačokča je 3-5 metrů dlouhá jednoletá popínavá bylina s ovíjivými úponky (podobné má např. vinná réva) se zpeřenými světle zelenými listy dlouhými asi 8-14 cm (největší listy bývají ty více vystavené slunci). Květy jsou drobné, většinou bílé, ale mohou být i nažloutlé nebo nazelenalé. Silně přitahují včely (ověřeno, za slunečných dnů jsem se mohla ke svým výpěstkům přiblížit až navečer). Plody vypadají jako malé zelené papričky, plně vyzrálé dosahují okolo 6-8 cm. Uvnitř se nachází nejedlá tvrdá černá semena.

Ačkoli odborná literatura (tedy to málo, co se mi podařilo vypátrat) doporučuje pěstovat ačokču ve fóliovníku spolu s okurkami nebo paprikami (že by odtud ta paprikookurka?), mohu potvrdit, že velmi dobře se jí daří i venku na přímém slunci. Vysejte do volné půdy v květnu po zmrzlých a malým rostlinkám připravte dostatečně vysokou oporu a nezapomínejte na vydatnou zálivku (nejlépe večer) s přídavkem hnojiva určeného pro zeleninu. Ačokču není třeba stříhat, jen usměrňujeme plazící se vrcholky z trávy směrem vzhůru (plody by na zemi snadno shnily), jinak netvarujeme. Hustější porosty ačokči bývají úkrytem pro zahradní plže, ale listy samotné rostliny nechávají obvykle tito nevítaní návštěvníci napokoji.

Plody můžeme sbírat od července až do prvních mrazíků, tzn. obvykle do října. Použití plodů je dvojí a proto pokaždé sbíráme plody jinak zralé. Pokud chceme ačokču zavařovat jako okurky (použijeme svůj oblíbený okurkový nálev), sbíráme plody o velikosti 4-5 cm, nenafouknuté. V nich se totiž ještě nezačala vyvíjet jinak nepoživatelná semena, která by museli naši konzumenti ze zavařeniny pracně lovit. Plody budou na omak spíš tvrdé.

Plně vyzrálé plody mohou měřit až 8 cm, jsou na omak měkké a zřetelně nafouknuté. Uvnitř najdeme lesklá černá semena, která můžeme použít příští rok k opětovné výsadbě. S těmito plody zacházíme jako s paprikami: vydlabané je můžeme naplnit masem a zapéct, nakrájené na proužky použít do leča nebo do nejrůznějších druhů omáček a dobře chutnají i syrové (svou osvěžující chutí připomínají bílé tzv. „slovenské“ papriky). Utržená ačokča vydrží v lednici v misce, přebalená kuchyňskou fólií, asi 2 týdny. Při menším množství mateřských rostlin můžeme tedy sklízet plody postupně a pak je teprve použít do vaření.

Ačokča má i nezanedbatelné léčivé účinky. Její pravidelná konzumace snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak. Povařením dvou plodů zbavených semínek v jednom litru vody získáme účinné diuretikum. A listy by mohl polámaný mraveneček ve známé dětské říkance použít jako obklad na svoje rány podobně jako listy jitrocele. A abych nezapomněla, peruánští indiáni používají kořeny ačokči na čištění zubů. Ale to asi zkoušet nebudu, nebo vy ano?

Notburga - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10