Svatá Cecílie žila v letech 200-230 v Římě. Dodnes patří k nejoblíbenějším
světicím.
Je mučednicí a svatou katolické i pravoslavné církve, patronkou duchovní
hudby, muzikantů (především varhaníků), zpěváků, básníků, řemeslníků- výrobců
hud. nástrojů a slepců. Patronkou hudby je proto, že v den své svatby zpívala v
srdci bohu když hrála hudba.
Jejími znaky jsou růže, hudební nástroje (varhany, housle). Často bývá
zobrazována s loutnou a růží.
Ve čtvrti Trastevere založila křesťanský kostel.
Sv. Cecilie je patronkou hudby a slepců, má svátek 22. listopadu.
Život a legenda
Podle legendy pocházela ze starého římského rodu Cecilů.
Byla horlivou křesťankou. Učila hudbě a zpěvu, aby mohla lépe oslavovat Boha
a zavázala se slibem věčného panenství. Chodila sice v šatech odpovídajících
jejímu vznešenému původu, ale nosila pod nimi žíněnou košili.
Vdala se sice za pohana Valerianuse na přání rodičů, ale ještě před svatbou prosila anděly, aby její panenství bylo zachováno a po svatbě muži oznámila, že jediným jejím manželem je Ježíš Kristus, jež jí dal anděla strážce, který střeží její tělo a jeho zahubí, pokud její panenství pošpiní. Valerianus anděla neviděl a ženě nevěřil. Cecílie mu ale vysvětlila, že anděla uvidí, až se dá pokřtít a proto jej poslala za svatým kmetem Urbanem, který ho pro křesťanskou víru získal. Po návratu domů uviděl Valerianus ženu jak se modlí a vedle ní zářícího anděla se dvěmi kyticemi růží a lilií. Anděl pravil - "Přináším květy ráje nebeského, jež nepozbudou vůně ani krásy, bude-li vaše srdce i tělo čisté a neposkvrněné."
Také bratr Velariánuse Tiburciue byl získán svatým Urbanem pro víru.
Všichni zahynuli mučednickou smrtí při pronásledování křesťanů - muži byli jako šlechtici sťati mečem. Dříve však obrátili na křesťanství i velitele stráží Muxima (byl pak utlučen kyjem)
Cecílie stačila rozdat všechen majetek chudým, aby nepřipadl císaři Alexandru Severovi (podle novějších výzkumů to byl Marcus Aurelius a legenda se posouvá do období roku 170). Byla odsouzena ke smrti ve žhavé komoře (horké lázni). Když ale zůstala i po žhavé komoře živa, dali jí také stít. Kat zasadil tři rány mečem do hrdla. Kateřina však ještě tři dny umírala v bolestech.
Papež Urban I. - svatý Urban - pochoval Cecíliino tělo v Kalistových katakombách v Římě hned vedle biskupů, potom nechal její tělo přenést papež Paschalis I do kostela svaté Cecílie. Při otevření rakve roku 1595 prý bylo její tělo v tom stavu, v jakém bylo pohřbeno. Tento okamžik ztvárnil Stefano Maderna v mramorové soše, jež je umístěna v chrámu svaté Cecílie v Trastevere (Itálie). Cecíliiny ostatky jsou také uchovávány v Hildesheimu a Albi
Památka Cecílie v umění
Tato legenda se stala inspirací umělců všech dob, včetně naší. Inspirovali se jí např. malíři Raffaello Santi, Petr Paul Rubens, Quido Reni, povídky a básně o ní psal G. Chaucero a John Drydena, ve svých skladbách ji opěvují G.F. Handel, Henry Purcello a Alexandr Scarlatý. Ze současných skladatelů jí vzdal hold např. Benjamin Britten či Jiří Stivín.
Další Cecílie
Jméno Cecílie bylo v dřívějších dobách velmi časté.
Jinou svatou - svatou Cecílií je abatyše Lotrinská. Podle církevního kalendáře zemřela roku 670.
Vzhledem k tomu, že jde o svatou - koná se v tento den tradičně také slavnostní mše v kostele.
V předvečer svátku svaté Cecílie se konávala výroční shromáždění peveckých a hudebních spolků, na nichž se přijímali noví členové a udělovaly se podpory nemocným členům, vdovám a sirotkům.
Po ukončení těchto shromáždění se všichni odebrali do hospody na taneční zábavu, při níž se vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky zpěváků a hudebníků. Byly to tzv. cecilské zábavy.
Jednou z nejpoužívanějších písní na zahájení cecilské zábavy je tato:
Slavný ouřad učitelský,
je devátý kůr andělský.
Učitelové
jak zemrou,
hned před trůn Boží přijdou.
Andělé je přivítají:
Vítáme
vás, kamarádi.
Cecilie tak vítaje,
na varhany ukazuje:
Et
laudamus,
gloria in excelsis.
JanaOssend - čtenářka
ChytráŽena.cz