Vzpomínka na sestru

Měla jsem mladší sestru. Jako děti jsme vyrůstaly v lásce a bezpečí. Celá naše rodina bydlela v malém domečku na kraji města. Protože tatínek tvrdě pracoval, měly jsme se lépe, než naši vrstevníci. Maminka pracovala ve škole, kam jsme jako školačky chodily, a tak jsme měly ve škole „protekci“, nebo jak se to vezme, protože jsme na oplátku byly pod drobnohledem ostatních.

Vyrostly jsme a každá měla svou rodinu. Mně se narodily dvě dcery a sestra měla staršího syna a mladší dcerku Lindušku. Linduška se narodila s vrozenou vadou srdce a už jako malinká musela podstoupit náročnou operaci. A tak se k Lindě přistupovalo jako by byla z porcelánu. Tomáš, její bratr, si na to zvykl. Sestra Lindu rozmazlovala. Nemusela nic dělat a vše měla dovoleno. Časem se to přestalo líbit i jejímu tatínkovi, mému švagrovi. Ovšem s mou sestrou nikdo nehnul. „Vy nevíte, čím si prošla?“ reagovala a vůbec neviděla, jak moc tím dceři ubližuje.

Děti vyrostly. Mé děti i děti mé sestry si udělaly maturitu, všichni také vysokou školu. Všichni, až na Lindu. Maturitu ale měla, a tak to nevadilo. Všichni si našli práci. Všichni, až na Lindu. Ta si užívala domácí pohody, nic doma nedělala a její máma jí skákala kolem zadku. Naučila si ji tak, a tak měla, co chtěla. Jediný, kdo se snažil v rodině sjednat spravedlivost, byl můj švagr. Měl ale problém se svou ženou, která mu vyčítala, že není k dceři dostatečně citlivý. Když pak švagr zemřel, nebyl už nikdo, kdo by chtěl Lindu přimět přistupovat k životu zodpovědně.

Má sestra těžce pracovala, aby uživila rodinu, potažmo sebe a dceru, protože Tomáš již také pracoval a živil se sám, k tomu si vzala brigádu. Chodila po práci uklízet do školy, aby bylo peněz víc. Linda nedělala nic. Mnohokrát jsem byla svědkem toho, jak sestra přišla z práce, zhltla pár soust a utíkala na brigádu. Po ní jí pak Linda často vynadala, že doma není nakoupeno a uklizeno. A tak sestra vybíhala po večerech do supermarketů Lindušce pro šunku, ovoce a zeleninu, aby měla vše čerstvé. Mnohokrát jsem se snažila sestře otevřít oči. Marně. Dál obskakovala dceru, pracovala za dvě a její dcera se válela doma.

Byla to už dospělá ženská. Mnohé její vrstevnice měly dávno rodinu. Linda se ale držela dál v rodném domě, kde bylo o ni postaráno bez práce. Měla zde veškerý servis. Linda chodila značkově oblékaná, zatímco její máma chodila ve starém ošuntělém oblečení. Jakmile si Linda rozbila telefon, stačilo nakázat mámě a ona jí skočila pro nový. Tak se také stalo, že Lindě byl pořízen už třetí telefon. První zničila, druhý ztratila a ona, mladá žena, přece nebude bez telefonu? Její máma dosud měla starý typ telefonu, na který nejčastěji volala právě dcera, aby jí nadiktovala, po čem její veličenstvo touží a co má máma koupit cestou z práce. Sestra byla jako na baterky, upracovaná, sedřená a unavená.

Tomášovi se to také nelíbilo. Mnohokrát se se sestrou pohádal. Máma se ale vždy zastala rozmazlované Lindy. A tak se Tomáš nakonec odstěhoval. Práci měl, uměl se o sebe postarat, navíc si našel přítelkyni, a tak mu bylo mimo rodný dům lépe. Linda, ač jí táhlo na třicet let, mládence nehledala. Mít děti, o které by se měla starat? Ani náhodou! Doma měla vše, nic jí nechybělo.

Když má sestra přišla o zaměstnání a měla příjem jen v podobě nízké odměny za úklid, bylo doma zle. Linda se na mámu denně utrhovala. Z čeho má žít? Přece nebude jíst chleba? A už vůbec nepůjde pracovat! Zvyklá jíst prvotřídní šunky a vybrané lahůdky se nechtěla Linda vzdát svého standardu. A jít do práce? Ona, tak nemocná? Linda přitom neměla žádné omezení. Operace z dětství se vydařila, Linda, nebýt líná, mohla klidně pracovat, mít děti a žít jako ostatní ženy.

Příliš si ale zvykla na opečovávání a na to, že nemusí nic dělat. A tak se Linda na čas z rodného domu odstěhovala. Našla si dobře situovaného přítele, ke kterému odešla bydlet. Sestře odpadla péče o dceru. Našla si novou, ještě lepší práci, začala se oblékat podle poslední módy, dokonce jezdila s kamarádkou na výlety a kulturní akce. Byla spokojená. Dlouho to ale netrvalo. Nový přítel její dcery brzy poznal, že Linda je líná, rozmazlená a neschopná ženská, která doma neuklidí, neuvaří, nebude nikdy pracovat, a tak ji vyhodil. Linda se vrátila zpět do rodného domu. Teď už mohla, její máma dobře vydělávala a opět se zmohla na lepší život. Nebyla by to máma, kdyby dceru nepřijala. Sestře tak skončily výlety a kulturní akce, opět vyvařovala, nakupovala a uklízela kolem své dcery a znala jen práci. Sestra si ale nedala poradit.

Když má sestra před pěti lety zemřela, kdyby to záleželo na Lindě, měla by ten nejlevnější a nejskromnější pohřeb, jaký se dá pořídit. Tomáš to tak ale nenechal. Byť nebyl tak hýčkán, jako jeho sestra, cítil povinnost postarat se o slušný a důstojný odchod své matky a o její pohřeb. Linda mu s výdaji nepomohla, vždyť nikdy nepracovala. Tomáš se vzdal své části domu pro sestru. Věděl, že sám se o sebe postará. S Lindou to je ale horší, ta nikdy nepracovala a byla zvyklá, že se o ni někdo permanentně stará.

A tak i má neteř zůstala na život sama. Muže si jen tak nenajde. Každý, kdo ji pozná, ji brzy opustí. Musí ale z něčeho žít. Zatím to řeší sociálními dávkami a dům chátrá. Je mi smutno z toho, že má sestra o dům pečovala, starala se o rodinu a v péči Lindy vše nyní chátrá. Musí si ale sama přijít na to, že zahálkou a poleháváním člověk žít celý život nemůže. Jen pevně doufám, že jednou se vzpamatuje a pochopí, že na to, aby se měl člověk dobře, musí přiložit ruce k dílu, občas uklidit a pečovat o domácnost.

To je příběh mé sestry, která odešla právě mezi vánočními svátky. A tak je můj příběh i vzpomínkou na ni.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete