13. komnata Heleny Maršálkové

Pěvecký symbol folkové skupiny Pacifik a známou country zpěvačku už v dětství sužovalo vážné revmatické onemocnění, které vedlo až k dočasnému ochrnutí. Pořad 13. komnata Heleny Maršálkové připravili: T. Voženílek, Z. Tripes, P. Klener, P. Souček a S. Oktábcová.

Folková a country zpěvačka Helena Maršálková se narodila v roce 1950 a od roku 1971 je výraznou osobností trampské a folkové skupiny Pacifik, kterou spoluzaložila a v níž dosud působí. Zpívá a zpívala i s mnoha jinými kapelami, byla členkou Divadla Semafor, nazpívala několik duetů s interprety české populární hudby – např. s Jiřím Schelingerem.

Do povědomí se zapsala zajímavě zabarveným a nezaměnitelným hlasem a písněmi, například Džínová láska, Karlínský nábřeží nebo Blátivá cesta. Vystudovala stavební průmyslovku v Praze a od svých čtyřiadvaceti let se profesionálně věnuje zpěvu. Už v devíti letech však dostala revma a občas jí při dětských hrách vypověděly kyčle a klouby, nebo se jí „podlamovala kolena“. Mívala oteklé ruce, občas se nemohla pohybovat. Všichni si dlouho mysleli, že si potíže vymýšlí, i přesto, že prodělala sérii revmatických horeček. Až v devatenácti letech jí lékaři na základě podrobnějšího vyšetření diagnostikovali revmatickou artritidu.

V pořadu 13. komnata Heleny Maršálkové se dozvíte, že dostala se do intenzivní péče lékařů, kteří jí jednou za měsíc odebírali krev a předepisovali desítky pilulek týdně. Nemoc se nezlepšila, naopak. Ve svých pětatřiceti zcela ochrnula. Diagnóza: progresivní polyartritida. S celkovým chronickým zánětlivým onemocněním neměla žádnou perspektivu, prognóza strašila omezenou hybností a velmi výraznými bolestmi. Jediné, co jí naštěstí fungovalo, byly hlasivky. A zpívání jí tehdy pomohlo. Špatně se jí vstávalo z postele, stále ji bolelo v krku, střídala pobyty v nemocnici, nemohla se ani najíst. Přesto se svým milovaným zpíváním nepřestala. Jakmile se jen trochu mohla pohnout, odvezli ji kolegové na koncert a pak zase zpět do nemocnice. Její případ začali zkoumat odborníci ve Výzkumném ústavu chorob revmatických a rozhodli se přistoupit k radikálnímu řešení, tzv. zlatým injekcím. Ty ji vyléčily. I lékaři její rychlé a úplné uzdravení považují za „malý zázrak“.

S vděčností se už třicet let raduje z toho, že chodí a po letech užívání medikamentů nemá žádné zdravotní následky na dalších orgánech. Kvůli každodenním bolestem, které od mládí prožívala, však získala silnou závislost na prášcích na spaní, bez nichž by často ani neusnula. Dlouhodobý stres, bolesti a strachy vyústily až po letech v psychické problémy a deprese. I ty díky stabilizujícím medikamentům úspěšně léčí.