13. komnata Olgy Štěpánové

Talentovaná pěvkyně a klavíristka ztratila zrak a potýkala se s dalšími ranami osudu. Přesto dokázala vystupovat na koncertech a vydat několik knih. Pořad 13. komnata Olgy Štěpánové připravili: J. Klusáková, M. Čech a K. Vondrová.

Život Olgy Štěpánové, pěvkyně, klavíristky a učitelky hudby, by mohl být podkladem pro nejeden dramatický film. Olga by je však nikdy nespatřila. Je totiž nevidomá.

Narodila se roku 1949 v Moravské Ostravě jako silně krátkozraká. Tuto vadu jí zřejmě způsobila matka, která se jí snažila ještě v těhotenství všemi způsoby zbavit. Celý život si to pak vyčítala, ale vztah matky a dcery tím byl navždy poznamenaný. Ani otec Olze neusnadnil život, naopak se jí snažil naložit víc, než byla schopna unést ve snaze zocelit ji pro život vzhledem k její vadě. Olga šla do první třídy se čtyřiadvaceti dioptriemi. Navštěvovala školu pro duševně postižené děti, ač byla nadprůměrně inteligentní. Díky mimořádnému talentu ji přijali na ostravskou konzervatoř. V době studií prodělala sedm operací očí.

V pořadu 13. komnata Olgy Štěpánové se dozvíte, že stala se profesorkou na konzervatoři, studovala na HAMU klavír a sólový zpěv. Vdala se za kolegu a porodila dceru. Ve třiceti letech se po úplné ztrátě zraku rozhodla pro dráhu koncertní pěvkyně a na dvacet let se zařadila mezi významné osobnosti české klasické koncertní scény. Nahrála pět profilových kompletů písní romantické epochy, jež se stala její interpretační doménou. Současně působila jako hudební pedagog. Potýkala se však s nezájmem agentur kvůli své oční vadě a musela se sama tvrdě snažit o uplatnění, neboť už na konzervatoři slýchala: “Socialistická společnost nepotřebuje slepé pěvce.“

Pragokoncert ji odmítal, alespoň tedy studovala na vlastní pěst. Rozvod a deprese z mnohých odmítnutí, celoživotní vyrovnávání se slepotou i silná snaha umělecky uspět ji dohnaly až do léčebny. V pořadu 13. komnata Olgy Štěpánové se dozvíte, že se musela naučit nepřepínat své síly a nepodléhat nutkání vyrovnat se zdravým. Kariéru ukončila úspěšným koncertem ve Smetanově síni Obecního domu v rámci Pražského jara, odstěhovala se na chalupu a pod pseudonymem Anna Markowitz napsala a vydala několik knih. Dnes obdivuhodně pracuje s počítačem, učí se po skypu anglicky a žije ve spokojeném partnerství opět v Praze. Je pyšná na svou dceru, úspěšnou violoncellistku, žijící v Německu, i na svou vnučku Lauru.