13. komnata Veroniky Žilkové

Ztráta nejmladšího syna poznamenala život jedné z našich nejpopulárnějších hereček. Další osudy hrdinů 13. komnaty ve speciální sérii k 10. výročí pořadu. Pořad 13. komnata Veroniky Žilkové připravili: Z. Burianová, M. Šnábl a J. Střecha.

Vítr, oheň, voda, taková byla a stále je Veronika Žilková. S přehledem zvládá i ty nejtěžší životní situace. Ti, kteří ji znají, o ní mluví jako o neuvěřitelně aktivní, rozhodné a energické ženě, byť někdy až příliš otevřené a prostořeké. Působí dojmem ženy, která si toho nakládá na bedra víc než ostatní, přesto je však za svou nálož vděčná a nese ji chrabře, obětavě a pro dobro svých blízkých. Podle svých slov je přednostně matkou, pak teprve herečkou, pečovatelkou své matky a tchyně, pedagožkou, místní zastupitelkou i manželkou českého ministra obrany.

Svou 13. komnatu natočila před devíti lety o tom, jak byla vychovávána přísně a katolicky svým otcem, profesorem Žilkou, známým hudebním pedagogem. Diváci byli svědky Veroničiny třetí svatby, a to s Martinem Stropnickým; za náležitou “popularitu” v této sféře platí daň v podobě posléze zažitého útoku žháře na její rodinu a dům i ztrátou soukromí, jež je vykoupeno přítomností ochranky na každém kroku.

Na čem Veronice s odstupem devíti let nejvíce záleží? Na její dobře odvedené roli matky. Nevidí své poslání tolik v herectví jako v mateřství. V pořadu 13. komnata Veroniky Žilkové se dozvíte, že před více než osmi lety ztratila svého nejmladšího syna – sedmiměsíčního Melichara. Teprve nyní o této ztrátě dokáže hovořit, vzpomínat na ni.

Aby ji ztráta syna a odchody z domova jejích dospělých dětí tolik nebolely, vytvořila si náhradní záchrannou síť. Učí na Mezinárodní konzervatoři Praha studenty, které považuje za své “děti”, věnuje se matkám, jimž sotva dospělí synové zahynuli v misích. A doma má ještě svou nejmladší dceru Kordulu. S dospělostí většiny svých dětí pochopila, že ji teď více potřebují její stárnoucí maminka a tchyně, o něž pečuje, a její první vnuk Kryšpín.

Před pár lety spolu se svým mužem odešla z Divadla Na Vinohradech, ale hrát nepřestala. Stále zůstává jednou z našich nejpopulárnějších a nejlepších současných hereček, je pořád vidět a její aktivní povaha diváky přesvědčuje dál o tom, že patří mezi ty, kteří nenaříkají.