Pořadem 13. komnata Věry Jourové nás provede 5.10. 2012 Jana Ciglerová. Věra Jourová žila na Vysočině. Tam se také vdala, pořídila si rodinu, pracovala ve státní správě a pak se začala věnovat evropským dotacím. V roce 2003 se rozvedla a krátce poté dostala zajímavou pracovní nabídku. Nastoupila na Ministerstvo pro místní rozvoj, kde měla na starosti právě eurodotace. Zdálo se, že rozpad manželství je vyvážen úspěchy v práci. Zdání ale netrvalo dlouho.

Život Věry Jourové se ze dne na den obrátil naruby. V roce 2006 po návratu ze služební cesty byla náhle zatčena. Policie se pro ni přišla přímo na letiště. Byla obviněna z toho, že přijala dvoumilionový úplatek. Strávila více než měsíc ve vazební věznici v Ruzyni.

V té době jí vykradli byt i bankovní účet. Ocitla se zcela bez prostředků. Ve vazbě uvažovala o sebevraždě a jen pomyšlení na blízké ji od toho odradilo. Rozhodla se bojovat. Po jejím návratu z vězení se psychicky sesypala její dcera. Řada lidí se od ní odvracela. Ocitla se na mediálním pranýři.

Pustila se do boje za očištění svého jména. Ve vyšetřovacím spise se dočetla, že důkazy proti ní jsou velmi chabé. Přesto se celá spletitá kauza, která se týkala i dalších lidí, vlekla dva roky. Nakonec se Věra Jourová dočkala osvobozujícího rozsudku.

V roce 2011 jí bylo přiznáno odškodnění a právo na omluvu v médiích, ale toto rozhodnutí nakonec soud zrušil s odůvodněním, že její stížnost je promlčená. Její 13. komnata vypráví o vzestupu a pádu, o nadějích i beznaději a hlavně o tom, že nic z toho, co prožila, nejde vzít zpátky. Žádný osvobozující rozsudek ani odškodné jí nedokáže vrátit roky života.