13. komnata Vidy Skalské Neuwirthové

Oblíbená herečka, nosatá princezna z filmu Tři veteráni, se vzdala kariéry, aby se naplno věnovala práci, naplňující odkaz svých předků. Pořad 13. komnata Vidy Skalské Neuwirthové připravili: M. Hynková, J. Zykmund a P. Křemen

Vida Neuwirthová, rozená Skalská, česká herečka, narozená 10. července 1962 v Teplicích, se odmala ráda předváděla a tíhla k divadlu. Proto se po škole hlásila na DAMU a zúčastňovala se konkurzů na divadelní i filmové role. Když v roce 1983 hledal režisér Oldřich Lipský představitelku princezny Bosany do nové filmové pohádky podle povídky Jana Wericha Tři veteráni, neváhala a přihlásila se do konkurzu. Režisér měl svou představu o orientálním vzezření zpupné princezny, které kvůli vypočítavosti vyroste velký, půldruhého metru dlouhý nos.

V pořadu 13. komnata Vidy Skalské Neuwirthové  se dozvíte, že Vidě bylo jedenadvacet a dostala svoji životní roli. Film byl velmi úspěšný a nikomu nevadilo, že hrála nesympatickou princeznu. Postupně zářila v řadě dalších filmů a televizních seriálů – například Vesničko má, středisková; Prodavač humoru; Píseň o lítosti; Golet v údolí či v seriálech Největší z pierotů a Dobrodružství kriminalistiky. Ve čtrnácti letech jí rodiče řekli, že jsou Židé. Otec jí vysvětlil, proč má na ruce vytetované číslo. Dozvěděla se, že pětatřicet příbuzných zahynulo za holocaustu v koncentračních táborech. Hluboce ji to zasáhlo. Začala se zajímat o židovskou víru, mystiku a židovské kořeny, chodit do skupiny mladých umělců podobného smýšlení, zúčastňovala se ilegálních bytových seminářů. Tím na sebe upozornila komunistickou státní bezpečnost, která ji začala sledovat. Několikrát ji vyslýchali a marně se snažili ji přesvědčit ke spolupráci se Státní bezpečností.

V pořadu 13. komnata Vidy Skalské Neuwirthové se dozvíte, že po změně režimu zažívala neméně nebezpečné situace, které pramenily z xenofobie a nacionalistické agresivity: byla vystavena útokům namířeným proti její víře. Oblíbená a hojně obsazovaná Vida se nakonec rozhodla svou hereckou dráhu opustit, absolvovala průvodcovský kurz a kariéru herečky vyměnila za průvodcování po pražských židovských památkách a za loutkoherectví pro děti. Do povodní v roce 2002 vedla své loutkové divadlo, moderuje v rozhlase, šéfuje dětskému divadlu Feigele. Napsala dvě knížky pro děti. Je vdaná, má dva syny. Ke svému židovství se nepřestala hrdě hlásit.