Nejznámější český parahokejista, bývalý reprezentant ve sledgehokeji, překonal po vážném úrazu sám sebe. Pořad 13. komnata Zdeňka Šafránka připravili: S. Dymáková, M. Konečný a P. Bělík (Premiéra)

Zdeněk Šafránek je nejznámějším českým parahokejistou. Třináct let byl členem české sledgehokejové reprezentace a pět let vedl tým jako kapitán. Třikrát naše barvy hájil na paralympiádě, osmkrát na mistrovství světa, dvakrát na mistrovství Evropy. Na vozíku je od roku 2003, kdy na něj v zaměstnání spadla automobilová konstrukce. Zdeněk se jen tak nevzdává, proto na rozdíl od jiných čerstvých vozíčkářů neměl černé myšlenky. Věděl, že chce žít, ale nevěděl jak. Ač do té doby nesportoval, po úrazu začal vyhledávat sporty pro handicapované. Několik let jezdil na kole, na tzv. handbiku, což je speciální kolo na ruční pohon. V roce 2010 byl součástí skupiny vozíčkářů, která v rámci mapování bariér na Labské stezce vyjela k prameni Labe a na Labskou boudu. Ač na handbiku jezdí stále, mnohem více ho nadchl parahokej. Před sedmi lety ho však začaly trápit křeče v celém těle, k nimž se přidaly další zdravotní problémy.

13. komnata Zdeňka Šafránka prozradí, že podstoupil několik operací, bolesti a nesnesitelné křeče se však vracely. Měl v těle otevřenou ránu, ale lékaři mu nedokázali pomoci. Několik měsíců přežíval jen díky opiátům. Ač bojovník tělem i duší, Zdeněk přemýšlel o sebevraždě, k níž se neodhodlal jen proto, že by jeho děti zůstaly bez táty.

Díky otevřené zpovědi na webu Příběhy lidí se mu dostalo obrovské psychické podpory. Navíc se ho ujali špičkoví lékařští odborníci a doslova mu zachránili život. Dnes je Zdeněk zpět ve formě. I přes náročnou rekonvalescenci byl k překvapení všech součástí týmu, který hájil naše barvy i na MS v parahokeji v Ostravě a obsadil čtvrté místo. Tým trénoval v de facto amatérských podmínkách a v porovnání s profesionálními zahraničními týmy je umístění českých borců obdivuhodné. Po mistrovství Zdeněk reprezentaci opustil, chce se více věnovat rodině a osvětové činnosti.