Manželka známého kuchaře, spisovatelka a chovatelka koní onemocněla zhoubnou nemocí. Změnila životní styl, uzdravila se a našla smysl života. Pořad 13. komnata Zdeňky Pohlreichové připravili: R. Červinková, A. Evdoshenko, P. Mazáč a P. Ulrich.
 
Zdeňka Pohlreichová, pětačtyřicetiletá koňařka, koučka, manželka známého kuchaře Zdeňka Pohlreicha a autorka knihy o svém životním zlomu a přerodu se rozhodla odkrýt svou 13. komnatu z téhož důvodu, proč napsala knihu, jež rychle zmizela z prodejních pultů. Dává jí smysl, když může pomoci lidem, kteří se trápí životem. K tomuto poznání a poslání však vedla poměrně bolestná cesta. Zdeňka chtěla být ve všem úspěšná – jako chovatelka koní, manželka a matka, jako kamarádka svých přátel.

V pořadu 13. komnata Zdeňky Pohlreichové se dozvíte, že na svět se dívala optikou zúženou na konzum, poslouchala své ego a soupeřila s ním, toužila být oblíbená, milovaná, krásná, schopná a obdivovaná, zkrátka superžena, která se netrápí, nehroutí ani nepláče. Přitom ji trápily nevyřešené vztahy s matkou, v osmi letech jí zemřel otec. A pak přišel rok 2014 a šokující diagnóza: rakovina prsu. Až ta ji přiměla od základů změnit sebe i své vnímání světa. Přežila. A dnes říká, že ví, proč onemocněla. Myslí si, že nemoc byla jen impulsem k tomu, aby začala pracovat sama na sobě a našla svůj smysl života.

Dříve než podstoupila konvenční onkologickou léčbu a zároveň začala využívat alternativní metody léčby, změnila stravovací a pohybové návyky i životní styl, prošla si tísnivými okamžiky, kdy ji strach z budoucnosti a smrti paralyzoval. Nedokázala se vyrovnat s faktem, že právě ona onemocněla smrtelnou chorobou.

Nebyla schopna žádného rozhodnutí, upadla do depresí a apatie, zmítala se v bezmoci a nechala se trýznit úzkostí. Teprve stav totálního zmaru a ztráty smyslu života ji přiměl zprvu nejprve intuitivně přijmout přítomnost jako fakt. Navzdory chemoterapiím děsivá budoucnost ztratila své démonické rozměry a nemoc na ni přestala mít tak mocný vliv. Za pomoci konvenční léčby se Zdeňka zbavila metastáz i nádoru, ale je přesvědčena, že se uzdravila především díky práci sama se sebou.

Vyrovnala se se svou minulostí, přestala negativně nahlížet na svět, zbavila se záští, vzteků a žárlivostí, odpustila blízkým, naučila se poslouchat vlastní tělo a vnímat své potřeby a tužby. Prošla jakousi katarzí a dnes je vnitřně jiným člověkem. Žije přítomností, nelpí na minulosti ani budoucnosti, nepodléhá negacím, nesoupeří s okolím, ani se sebou.

Pořádá úspěšné kurzy osobnostního rozvoje na svém ranči, při nichž využívá koní, tedy bytostí, které i jí samotné pomohly, když jí nastavily zrcadlo. Medituje, cvičí jógu, stará se o svou rodinu, kterou nesmírně miluje, a píše druhou knihu. Tvrdí: „Za třicet procent ozdravení děkuji lékařům. Sedmdesát procent byla práce s mou duší.“