Celý svět se neustále „zmenšuje“. Auta, vlaky, rychlovlaky, letadla, telefon, internet – to všechno zrychluje komunikaci, můžeme si během několika okamžiků přečíst či dokonce shlédnout, co se právě odehrálo na opačném konci světa, povykládat si s příbuznými a přáteli na jiném kontinentu, či nakoupit v obchodě vzdáleném tisíce kilometrů.

Tím, jak se celosvětově zlepšuje povědomí o různých životních stylech v různých koutech světa se ale různé aspekty života šíří do oblastí, kde bychom je nečekali. Jak vypadal kupříkladu život obyčejného člověka například v Beskydech před dvěmi sty lety? Prostě a jednoduše: práce na poli zajišťovala obživu, lidové zvyky během svátků přinášely nutnou dávku odreagování, jídla podle receptů po babičce se denně objevovala na jídelním stole, nářečí předků odlišovalo „místní“ od „přespolních“, většina lidí se za celý svůj život nepodívala dále než několik kilometrů od svého rodného domu. Dokážete si vůbec ještě takový život představit? Jenže s postupem civilizace, šířením informací a přejímáním nepůvodních zvyků a celých způsobů života se mnohé změnilo.

Živobytí už se sice nezískává tak obtížně díky technologickým inovacím – novým nástrojům, strojům, přístrojům... Ale také se změnilo cítění vlastní identity. Lidové zvyky se v běžném životě zachovaly už jen ve zlomcích a dnes se k nim s obtížemi vracíme. Pomlázka se stává neznámým pojmem, zato pro nás nepůvodní oslavy svatého Valentýna nebo Halloween se šíří. Ježíška v očích mnoha dětí nahradil Santa Claus, pizza, hamburger a suši u nás také zdomácněly. Z nářečí se mnohde dělá spíše legrace. Lidé zkrátka ztrácí vztahy ke svým kořenům.

A to po celém světě. Amazonský indián s Coca-Colou v ruce působí až úsměvně, ale není to legrace. Vždyť komu by se líbil jednotvárný uniformní svět, kde by všichni lidé vypadali a žili stejně? Odlišovat se je přece důležité. Měli bychom si vážit svých kořenů, znalostí a zvyků, které nám zanechali naši předkové. A právě to si dnes mnoho lidí začíná uvědomovat. S námahou objevujeme již jednou objevené – například různé metody léčby. Začínáme si cenit své kulturní identity.

Úsloví „jinde je tráva zelenější“ už pro mnohé neplatí. Vždyť kdyby se všude žilo stejně, na co byste se těšili při dovolené v Řecku, Egyptě nebo Skandinávii? Každá oblast má své obyvatelstvo s charakteristickou historií, kulturou i zvyky. Važme si toho, je to poklad, který nám zanechali naši předkové. Uniformní svět by byl přeci smutným světem. A právě proto vznikl Světový den kulturní rozmanitosti, který oslavíme 25. května.