A jak jste dělali děti?

U mých příbuzných na toaletě byla vždycky radost posedět.  Myslím to doslova, protože již ze svého dětství si pamatuji, že tam nikdy nechybělo nové číslo Dikobrazu. Místnůstka se tudíž každou chvíli otřásala nejen salvami pro toto místo typickými, ale také salvami smíchu.

V poslední době se tam vyskytuje nejčastěji bulvár. Tyhle časopisy si většinou nakupují mladí do vlaku, když jedou na víkend domů.  Zmiňovaná toaleta je totiž v rozlehlém venkovském stavení, které byste našli v jedné z nejhezčích dědinek na Moravě. Bydlí tam sestra mé babičky s manželem (teta Květa a strýc Adolf), jejich děti a dospívající vnoučata.

Při jedné odpolední debatě nad šálkem kávy jsme na ten starý Dikobraz zavzpomínali.

„Dřív se aspoň člověk zasmál,“ povídá teta, „ale tohle? Vždyť je zajímá jen to, co kde komu vykouklo, jak má která velká prsa a s kým kdo zahýbá. A ten můj blázen do toho pořád čumí. Dokonce si nechal napsat silnější brejle.“
Strýc se jen šibalsky usmíval a já mu rozuměla. S tetou si v životě moc koukání neužil.

Oba pocházeli z jedné vesnice a brali se hodně mladí. Květa měla vždycky krapet nadváhu a byla hrozně stydlivá, což jí vydrželo až do vysokého věku.  Jednou je přijela navštívit moje maminka. To už byli oba důchodci, dětem uvolnili hlavní část domu a bydleli si spokojeně ve dvou místnůstkách „na vejminku“.
„Květuško, tobě se rozbilo to zrcadlo v sekretáři?“ všimla si máma nějaké změny.
„Ne, já jsem ho oddělala schválně, protože Adolf mě v něm pozoroval, když jsem se vedle převlékala.“
„Vždyť je to tvůj manžel, tak to přece nevadí, ne?“ smála se máma.
„On mě ještě nikdy nahou neviděl!“
„Páni, a jak jste dělali děti?“
„No přece potmě.“
Podotýkám, že v tom nebyly žádné náboženské důvody, ale jen a jen stydlivost. Navíc byla teta vždycky generál, tak se strýc neodvážil protestovat.
Za krátký čas po této návštěvě přijela zase Květa na oplátku k mámě. Večer seděly, povídaly, popíjely vínko a teta obdivovala množství televizních programů. To doma nemají. Jenže jak si je tak podrobně prohlížela, problikala se až k těm nemravným. Zrovna si to tam dva pořádně rozdávali a teta zůstala jako opařená. Něco takového ještě nikdy neviděla.
Když aktéři přešli orálnímu sexu, vykulila oči: „Je to vůbec možné?“

Druhý den přijely obě na návštěvu za mnou a teta byla tak plná zážitků, že mi hned líčila, co všechno viděla.
„To možná bude Adolf koukat!“ prohlásila máma, když jsme Květě mávaly do vlaku.