Taky máte někdy pocit, že se neustále za něčím honíte? Že se svět pořád točí stejným směrem, že je každý den stejný? Že vlastně vůbec o nic nejde? Že bez peněz to tu snad ani nemá cenu? Takové depresivní představy má jistě každý z nás, ale divíme se tomu ještě vůbec? Já myslím, že důvodů k takovým myšlenkám nemáme málo.
Kolem nás místo květů kvete korupce, místo prádla se perou špinavé peníze. Neustále kolem sebe slyšíme nejrůznější zprávy o tom, kolik miliard dluží náš stát, že i malé dítě dluží několik desítek tisíc korun. Pořádají se veřejné sbírky na splacení státního dluhu, a lidé přispívají! Že je to neuvěřitelné? Ne, nemáme tolik peněz, částky, které na tento účet přijdou, jsou poslané pro výsměch – koruna, dvě nebo pět – to jsou nejčastější transakce, které přicházejí do kasičky této veřejné sbírky.
A důvod? Nechceme se podílet na splacení dluhu, který nevznikl naší vinou, chceme pouze poukázat na tuhle směšnou situaci – bohužel je spíš k pláči než k smíchu. Miliardy, které se sypou poslancům do kapes, nemůžeme a snad ani nechceme kontrolovat. Sami si nastavují strop, od kdy již nemusí odvádět daně, jejich platy jsou nedotknutelné a komu by přiznali svůj měsíční plat? Nikomu. Možná je to tak lepší.
Možná, že by nás už úplně přestalo motivovat pracovní ohodnocení, kterého se nám každý měsíc dostává. Honíme se za pár tisíci, děláme první poslední, abychom uživili rodinu, dovolili si alespoň základní potřeby a když se zadaří (a šéf má zrovna dobrou náladu), je možné, že dostaneme přidáno a začneme šetřit na dovolenou. A co ti, kteří šetřit nemusí, kteří mají na dovolenou nárok, kterým je dovolená doslova „přikázána“ v rámci obnovování a prohlubování mezinárodních vztahů?
Takoví se na nás usmívají ze stránek bulvárních časopisů, v jedné ruce skleničku s vychlazeným míchaným drinkem a v druhé doutníček… To je život – říkáte si. A jak se v jedné reklamě praví – Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, poslanecká sněmovna pro mě byla jasnou volbou :) Škoda, že my obyčejní lidé se tam nikdy nedostaneme… Ale přece můžeme doufat, že se stane zázrak…
Simbelmine
ChytráŽena.cz