S manželem Lukášem Vaculíkem alias Tomášem má domluvenou večeři k výročí svatby, tam už ale Adéla Gondíková coby Táňa nedorazí. Její auto havaruje, a tím život její postavy vyhasne. „Jak se hraje mrtvola? Nesmíte dýchat, hýbat se, byla jsem přikrytá pytlem a byla vidět jen moje ruka. Tak přesně se hraje a je to už má druhá,“ přiznává hlavní hrdinka. Od té doby se v seriálu Poslední oběť ukazuje už jen ve vzpomínkách.

„Bylo to velmi zvláštní natáčení, kde mým partnerem byla jen kamera a za ní David Ployhar. Jsem zvyklá mluvit do kamery, ale když točíte seriál, tak se do ní nekoukáte. Tady byl jen ten David a asi miliarda lidí ve štábu kolem. To bylo zvláštní. Vždy mě jen převlékli, měla jsem naučené kousky textu, které musely být perfektně připravené, a hrát. Bylo to náročné, tak jsme to s Kateřinou a Jitkou Bártů musely rozfázovat. To se na jeden zátah nedalo natočit. Fiktivně jsem tak mluvila se svým manželem a milencem,“ popisuje Gondíková, jak probíhalo natáčení seriálu, ve kterém se prakticky s nikým nepotkala. „S Markem Lamborou, který hraje kněze Alberta a mého milence, jsem točila jen jeden den. S manželem Lukášem Vaculíkem ani jeden, stejně tak ani se svou rodinou – mámou a sestrou. Jen jsem se se všemi míjela v maskérně a zázemí.“

Nejvíc smíchu Adéla Gondíková zažila v okamžiku, kdy všichni natáčeli její pohřeb. Do mobilu jí přistála její vlastní fotka s černou páskou. „Mámu mi hraje Olga Želenská, je to má velká kamarádka, a hlavně spolu hrajeme v divadelním spolku Háta. Když se točil pohřeb, tak mi do naší divadelní komunikační skupiny poslala moji fotku s tím černým páskem, jakože jsem zemřela. Přišlo mi to vtipné, ale ostatní ve skupině se lekli, co to proboha je. Víte, my jsme ale hrozně cynické, ze všeho si děláme legraci.“

Ač se Adéla Gondíková v seriálu jako vědkyně moc neukáže a v laboratoři toho příliš nenatočila, tak ji tahle profese fascinuje. „Mě by to bavilo. Je to ale tak vzdálený obor od herectví. Fyzika, chemie, to bych dělat nemohla, ale vůbec by mi to nevadilo. Má představa je, že ti vědečtí pracovníci jenom bádají a zkoumají. Na něco přijdou, něco objeví, ale třeba se mýlím, já nevím… Nicméně s těmi vědci kolikrát hovořím v rádiu na Českém rozhlase. Přijdou mi celkem normální a mám k nim obrovský obdiv. Nejvíc mě udiví, že jsou všichni mladší než já a jsou neuvěřitelně chytří. Před jménem a za jménem mají všechny ty tituly. Jsem ohromena.“