Nějaký chytrý člověk někdy řekl: „Koupit si psa je jediný způsob jak si lze za peníze pořídit lásku.“ A jiný doplnil: „Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa, ale nekoupíš si zavrtění jeho ocasu.“ Obojí je pravda. Mít psa, a ještě k tomu tokového, který vás má rád, je dar, a každý pejskař dobře ví, že mu stojí za to o psa se starat a na jaře, v létě, na podzim i v zimě s ním chodit na procházky. Nejen když svítí sluníčko a venku je skvěle, ale také v plískanicích, ve větru i v dešti…

Ale kolik lidí tuto možnost má? Já např. si svého prvního psa pořídila v době, kdy jsem maturovala. Rodiče se rozvedli a já vytušila slabou chvilku, kdy mi propašování štěněte do společného bytu „projde“. Prošlo, ale s obtížemi. Můj malý Dastíček u nás bydlel tři dny, když ho taťka objevil v mém pokoji. „Ten pes musí z domu!“ nakázal.

„Ten pes tu už tři dny bydlí a ani o něm nevíš,“ oponovala jsem, a Dasty u nás zůstal.

Dopadlo to tak, že jeho odchod do psího nebe nakonec těžce nesl i můj otec, který Dastíkovi vykopal hrob na zahrádce.

Ale přesto si psa každý pořídit nemůže. Ať z časových, finančních, nebo jiných důvodů.

V dnešní době je možná také adopce psa, která přináší řešení. Že jste o ní ještě neslyšeli?

Mnohé útulky tuto možnost dávno nabízejí a mnozí lidé o ní ani nevědí. Lidé, kteří mají ke psům dobrý vztah a psa by si přáli, ale nemohou ho mít z nějakého důvodu doma, si pejska jednoduše adoptují. Vyberou si v útulku pejska, kterého chodí venčit, mohou si ho také brát na návštěvy domů, na zahrádku nebo na výlety. Finančně na pejska přispívají tak, aby se měl pejsek dobře. Většinou jsou k adopci nabízeni pejsci staří, nemocní a jinak znevýhodnění, o které není takový zájem.

Mnohdy se stane, že jeden z partnerů touží po psovi, a druhý je zásadně proti. A tak si ten, který po psovi touží, pejska adoptuje. Zpravidla ani druhý partner nemá nic proti společným procházkám. Takový pejsek udělá radost zahrádkářům, zpříjemní čas, a dá se opět vrátit. Nezřídka se stane, že pejsek postupně přijde na návštěvu do domácnosti páru a zamiluje si ho i druhý partner. A tak často i takovýto pejsek najde postupně nový domov.

Adopce je vhodná i pro dospívající děti, o kterých rodiče nejsou přesvědčeni, že by se o psa trvale staraly. Dítě se souhlasem rodiče si může psa adoptovat. Postupem času rodiče vidí, jak moc je dítě schopno starat se o psího kamaráda. U mnohých dětí není touha po psovi jen dětský rozmar. Vemte si například mě. Měla jsem psa dvanáct let a byl členem naší rodiny. Když zemřel, vydržela jsem asi měsíc bez psa. Vodítko stále viselo na háčku, misky jsem schovala, ale nevyhodila. Při procházkách na místa, kde jsem venčívala Dastíka, se mi svíralo srdce. Potkávala jsem důchodce a jejich pejsky, s kterými si Dasty hrával. A dnes? Dnes mám už devátým rokem druhého pejska, Bena. Myslela jsem si, že si nezvyknu a stále budu myslet na svého prvního psa. Ale Ben je opět členem domácnosti, mám ho ráda a on visí na mně. Je to mazel, závislák, který mi dá pořádně najevo, když přijdu domů z práce, že je rád, že mě má opět doma. A časem, až zemře i on, si možná nějakého psa adoptuji. Syn je už téměř dospělý, rodiče staří, nemohou psa stále hlídat. A já? Co, když onemocním? Co, když najdu práci, které se budu muset věnovat celý den? Co by pak dělal pes? Kdo by ho venčil? Adoptovaného psa navštívíte, když máte čas. Nebojte, zvykne si na vás a bude se na vás těšit a mít vás také rád.

Tak směle do toho! Stačí navštívit nejbližší psí útulek a pozeptat se na možnost adopce pejska.

Je to krok správným směrem…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10