Už po maturitě jsem si pořídila svého prvního pejska, miláčka rodiny, mazlíka a kamaráda v jednom. Dožil se třinácti let. Pak jsem měla dalšího křížence, který se dožil šestnácti let. Psy jsem vždy brala jako parťáky, kamarády a učila je, aby se snesli s ostatními. Bydlím v paneláku na sídlišti a k chovu psa pro mě patří také dobré vztahy s ostatními majiteli čtyřnožců. Nikdy jsem proto neměla s nikým problémy. Až když si jeden muž ze sídliště pořídil kavkazského pasteveckého psa.

Pořídil si ho v době, kdy můj předcházející pes byl už starší a nevyžadoval pozornosti ostatních psů. Přesto mi tento obyvatel, kdykoli mě viděl, vyhrožoval, že psa musím mít na vodítku. Vím, že vyhláška se má dodržovat, na druhou stranu starý a nijak agresivní pes, který si nikoho jiného nevšímá a nevyvolává problémy, nemá důvod být na vodítku. To pochopil úplně každý a každý měl mého psa rád. Dokonce i městští strážníci měli dostatek rozumu a pochopení, mého psa si dokonce sami hladili a měli ho rádi. U nás ve městě si nemohu na policii, a to jak městskou, tak státní, ohledně psů stěžovat. A člověku s kavkazským pasteveckým psem jsem se raději vyhýbala.

Jak jsem si zjistila, jeho plemeno bylo původně určené k obraně a hlídaní dobytka. Jde o obtížné plemeno vhodné jen pro velmi zkušeného chovatele. Nepatří do rukou začátečníkovi, psychicky labilnímu člověku nebo jedinci se slabou fyzickou dispozicí. Toto plemeno patří ke skupině podléhající v některých zemích společenské regulaci (v ČR zatím ne) tzn. že pro jeho chov je nutno splnit společností dané podmínky (zbrojní pas na psa). Dle zahraničních webových serverů, kde je hodnocena kategorie „Watching/Guarding“, tedy „Sledování/Aktivní“ bojová obrana, je jako jediné plemeno ze všech hodnocen plným počtem bodů v obou kategoriích při hodnotící škále 15 bodů. Např. pro srovnání nejznámější hlídací pes v ČR - NO, tedy Německý ovčák, dosahuje hodnocení v 1. kategorii menšího a ve druhé méně než polovinu. Tento pes je ale klidný a chodí jen na vodítku. Myslím, že víc agresívně působí právě jeho majitel.

Nyní mám štěně. Hravé, dovádivé, nesmírně mazlivé. Štěně, které každého pejska, člověka i dítě vítá. Je to pes, který se neumí prát. Když na něj jiný pes zavrčí, stáhne se, ale dál vrtí ocáskem. Proto opět nemám s nikým problém. A protože ho chci socializovat, občas ho na chvíli pustím z vodítka. Neutíká a už poslouchá. Až do dneška bylo vše venku v pořádku.

Právě dnes jsem šla ven a otevřela dveře vchodu. Chtěla jsem vzápětí vzít psa na vodítko. Ten ale uviděl onoho velkého pasteveckého psa a rozběhl se k němu s tím, že si s ním bude hrát. Dobře ví, že k velkým psům se musí přibližovat opatrně. Byl kousek od psa, pes byl klidný, nic nedělal. Cítil, že se jedná o štěně. Jeho majitel ale začal neskutečně běsnit. K velmi hrubým nadávkám přidal také kopance do mého psa. Chtěla jsem ihned volat policii s tím, že si ráda zaplatím pokutu za nerespektování vyhlášky. Musela jsem ale ochránit svého psa. Ne před jiným psem, ale před jeho majitelem. Jenže…telefon jsem zapomněla doma. Když jsem se snažila své štěně chytit a dát na vodítko, majitel velkého psa začal kopat i do mě. Kopl mi do ruky, až mi botou roztrhl kůži na prstu a prst začal krvácet. Nebylo to žádné těžké zranění. Šlo ale o to, že chlap napadne ženu jen proto, že se k němu přiblíží neagresivní štěně. Štěně, které jeho psa neohrožovalo a jeho pes byl v klidu. Poté chlap pustil psa z vodítka, ukázal na mě a poručil psovi: „Trhej!“

Naštěstí pes měl mnohem víc rozumu, než jeho agresivní pán, a netrhal. Po pravdě, neumím si vůbec představit, co by se mohlo stát. Nebo, dokážu si to představit. Pokud by pes poslechl, neměla bych vůbec žádnou šanci. Naštěstí šel kolem, když už bylo po všem, starší muž. Zdálky slyšel křik a povely onoho hrubiána, a tak se mě zastal. Celá vyklepaná jsem dorazila domů. Nechci mít problémy s lidmi a nechce se mi vyvolávat spory, ale vážně uvažuji, že hned zítra zajdu na policii. Už proto, že bydlím dva domy od tohoto agresora, a také proto, že i kdybych ho už nikdy v životě nepotkala, může ho potkat kdokoli jiný. A na sídlišti plném čivav, jorkšírů a dalších malých pejsků jde opravdu o život psů i jejich pánů.

Článek píšu především proto, aby se snad někdo zamyslel, že na sídlišti plném lidí a štěňat by se určitá plemena měla chovat jen po složení určitých zkoušek a hlavně po absolvování psychologických testů. Protože když pes roztrhá dítě nebo jiného psa, vždy je to vina především jeho pána…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10