Začátkem září jsem dostala do schránky různé reklamní letáky. Mezi nimi byly i letáky s předvolební kampaní různých stran. V jednom z nich jsem si přečetla o předvolební akci jedné strany, kdy v různých městech Česka byly i lákavé nabídky na naše potraviny. Kdo by si nekoupil kilo jablek za 9,90, brambory za pět korun apod.? V seznamu bylo i naše město, a tak jsem si do kalendáře poznačila datum 28. 9.

28. září, ve státní svátek Dne české státnosti, jsem si připravila tašku na kolečkách, abych se mohla zásobit, a vyrazila na tramvaj. Byl státní svátek, obchody měly zavřeno, a tak jsem s nákupní taškou působila trošku divně. Určitě si mnoho lidí, kteří mě potkali, řeklo, že asi nevím, že je všude zavřeno. Všude, ale akce je akce a v letáku stálo jasně 28. Dojela jsem do centra našeho města. Musela jsem jít kus pěšky. Lidé chodili na procházky, nosili si zmrzlinu, pizzu, hamburger a další potraviny rychlého občerstvení, jen já kodrcala přes kočičí hlavy naší městské dlažby s taškou na kolečkách. Proč si ale nechat ujít akci, při které můžu ušetřit? Ať si každý myslí, co chce, důležitý je výsledek.

Á propós… výsledek, ten byl katastrofální.

Když jsem konečně dohrkala s taškou až na náměstí, nikdo tam mimo holubů a pár procházejících se lidí nebyl. Nikde nevisel žádný leták, program, nikde ani stánek, žádné pódium. Chvilku se zdálo, že jsem tam jen já a moje taška, která ve sváteční den působila značně nepřístojně. Připadala jsem si jako nahá na plese. Obešla jsem náměstí, kde jsem už dlouho nebyla. V mém vyšším věku se mi už dlouho nikam nechtělo, tak jsem se alespoň dostala do centra. Jen kdybych ale mohla tu tašku někam dát! Táhla jsem se s prázdnou taškou opět zpět na tramvaj a jela domů.

Musela jsem se někomu svěřit. Zavolala jsem kamarádce. Když jsem jí říkala o akci, bylo jí líto, že nemůže se mnou. Měla ale na návštěvě děti, kterým dala přednost. Nyní jsem byla ráda, že nemohla.zeptala se. 

„Přece vím, co čtu! Dvakrát jsem si přečetla, že to je 28.“   

„28. který?“ 

„Jak který? Leták přišel 1. nebo 2. září, tak snad září?“  

 „Myslíš, že ve svátek?“

„Právě, že ve svátek. Lidi mají volno, tak můžou přijít,“ odpověděla jsem. Kamarádka mě ale znejistěla. Pro jistotu jsem se dala do hledání příslušného letáku. Byl už vyhozený, ale na vrchu odpadkového koše. Tak jsem ho rozložila, abych si přečetla, že akce se konala – 28. 8.!

Kdo mohl tušit, že pozvánka přijde několik dní poté, co akce proběhla? Tak jsem se alespoň prošla po městě, kde bydlím. Nakonec to nebyl zase tak špatný den.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10