Jak šel čas, tak jsme zjišťovali, co všechno už Tomík dokáže. Od dvou měsíců spinkal celou noc. Asi ve třech měsících se začal šprajcovat a otáčet. Ve čtyřech měsících se už otáčel plynule a v šesti měsících lozil po čtyřech. Podotýkám, že ani neseděl.
A tak jak jsme začali chodit na plavání, ostatní maminky třeba desetiměsíčních dětí koukaly na Tomču, jak on v šesti měsících už dva týdny leze po čtyřech a jejich děti ještě nic. Potom tam byly maminky stejně starých dětí, jejichž miminka se ještě nezačala ani pořádně otáčet. Když o tři měsíce starší miminka začaly lozit, můj brouček začal stát a pěkně sedět. Tím, jak je tak aktivní, si taky přivodil pár pěkně bolavých úrazů, počínaje popálenou ručičkou o topení. To mělo za důsledek třítýdenní docházení na chirurgii, kde mu dělali převazy.
Pokračovalo to rozseknutým obočím. To nakonec dopadlo docela dobře, bylo to sice na dva stehy, ale hodná paní doktorka nám řekla, že mu to pořádně stáhne mašličkami, ať do něho nemusí píchat jehlu.
Nakonec včera, když nechtěl spinkat, se rozhodl, že přeleze asi metr dvacet vysokou postýlku. Truhlík, spadnul na hlavu, takže jsme letěli honem na pohotovost. Při rentgenu ho broučka museli úplně spoutat, tak to brečel snad víc než po tom pádu. Ale všechno dopadlo dobře a teď má pouze odřený nos a monokl na čele.
Takhle si žijem klidným životem, kdy naše dítě lozí na průlezky pro děti od pěti let ve dvou letech a já s přítelem nemáme klid, ani když jde spinkat :)
Hesovi – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz