Vždycky jsem vedla úplně normální život. Bydlím v malém městě na Pardubicku a jsem samoživitelka. Tehdy jsem pracovala v jednom hotelu, takže peněz jsem moc neměla, ale o syna Honzíka jsem se vždy dokázala postarat. Každý měsíc se mi dokonce podařilo i něco málo ušetřit, abychom měli na nějaké nečekané výdaje nebo v létě na pěknou dovolenou.

Začátek mých problémů nastal na začátku roku 2009, kdy se sešlo více věcí najednou. Synovi jsem musela zaplatit lyžák a pak nám odešla lednice. Po Vánocích bohužel na účtě nebylo moc peněz, takže mi začínalo být jasné, že tentokrát to do výplaty nevyjde. Nejdřív mě napadlo, že zajdu za rodiči, protože by mi určitě půjčili rádi a bez úroků, ale čím více jsem nad tím přemýšlela, tím trapněji jsem se cítila. Pořád mi v hlavě zněl hlas: “Vždyť už ti není šestnáct, abys pořád běhala za rodičema, kdykoliv se ti v životě něco pokazí.” Tak jsem se podívala na internet, kde jsem zjistila, že získat půjčku je skutečně snadné a podle všeho nějakou tu půjčku mají skoro všichni. Rozhodla jsem si půjčit 15 000 Kč od jedné úvěrové společnosti, která vypadala solidně a jednala velice rychle.

Dokonce ani úroky nebyly nijak závratně vysoké.

Několik měsíců probíhalo vše bez problémů. Pak jsem ale přišla o práci a všechno se začalo hroutit. Úvěrová společnost, která při podepisování smlouvy byla tak vstřícná, najednou nechtěla nic slyšet o odložení nebo snížení splátek. Za nějaký čas na mě byla nařízena exekuce. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že zrovna JÁ mám exekuci. Strašně jsem se bála, že to někdo zjistí.

Cítila jsem se trapně.

Asi po roce jsem si znovu našla práci. Moc dobře jsem věděla, že časem dorazí moje exekuce i k mému novému zaměstnavateli, ale na druhou stranu jsem si říkala, že když se k tomu postavím čelem a pokusím se svůj dluh postupně splácet, nemůže to být tak hrozné. Opak byl pravdou. Jednoho dne si mě zavolala mzdová účetní do kanceláře a řekla mi, že mi musí srážet ze mzdy na exekuci. Na to jsem byla připravena, ale co mi vyrazilo dech, byla výše mého dluhu. Věděla jsem, že budu muset zaplatit něco navíc, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se to vyšplhalo na necelých 200 tisíc korun. Okamžitě jsem propadla strašné depresi, protože i kdybych měla dvakrát vyšší plat, splatit bych to nedokázala.

Bylo to asi nejtěžší období mého života. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Musím se přiznat, že kdybych neměla Honzíka, tak nevím, co by se stalo. Nějakou dobu mi prostě peníze sráželi ze mzdy, ale já jsem zároveň moc dobře věděla, že můj dluh narůstá rychleji, než dokážu splácet. Cítila jsem velikou beznaděj. Naštěstí mě moje kolegyně Eva (tímto jí strašně děkuji) neustále podporovala a dodávala sílu, abych bojovala dál. Začala jsem pátrat a zjistila, že možná nemusí být všem dnům konec. Na internetu jsem se dočetla, že zde existuje mnoho exekucí, které je možné zastavit. Neměla jsem co ztratit, tak jsem do toho šla. A světe div se, i moje exekuce byla protiprávní, takže mi ji zastavili. Zároveň mi řekli, že to ohromné navýšení dluhu bylo způsobeno protiprávními pokutami, které byly schovány v obchodních podmínkách úvěrové smlouvy.

Nakonec jsem z toho vyšla úplně bez dluhů. Dokonce jsem v exekuci prý zaplatila i o trošku víc, než jsem měla platit. To už mi ale bylo úplně jedno. Byla jsem strašně ráda, že už to je všechno za mnou. Chtěla jsem mít hlavně klid od všech soudů a exekutorů. Nikdy bych nikomu nepřála, aby musel něco podobného zažít. Když jsem ale předtím hledala na internetu pomoc, zjistila jsem, že zde jsou tisíce lidí, kteří mají podobné problémy, jako jsem měla já. A možná ne všichni budou mít to štěstí, že jejich exekuci půjde zastavit. Takže když se teď v myšlenkách vracím zpátky do doby, kdy se nám rozbila pračka, asi bych spolkla svoji pýchu a šla bych za rodičema, ti by mi určitě skryté pokuty nenaúčtovali.

Odborník radí:

Rozhodčí řízení si oblíbily některé úvěrové společnosti a dokonce i banky, protože v mnoha případech rozhodce přiznal protiprávní pokuty či úroky, které by přes nezávislý soud nikdy neprošly. V roce 2013 rozhodl Nejvyšší soud, že exekuce nařízené na základě neplatných rozhodčích nálezů mají být zastaveny. Podle našich odhadů je tak v České republice až 200 tisíc exekucí, které mohou být zastaveny. Pokud lidé na jakémkoliv exekučním příkaze objeví slovo “rozhodce” nebo “rozhodčí nález”, je zde šance, že takovou exekuci bude možné zastavit.