Alkoholická povídka

Jel jsem speciálně do toho obchůdku za městem, protože mi známý řekl, že tam mají nejlepší víno. Potřeboval jsem tehdy dárek pro svého strýce k narozeninám, náročného vinaře. Chtěl jsem mu udělat radost, a protože vůbec nepiji vyjma nějakého piva v parném létě, nechal jsem si poradit. Kdo měl ale tušit, že tam najdu vílu?

Vydal jsem se pro dárek na kole. Za pultem stála ona, dívčina s hrubým pleteným copem, modrýma očima, sněhobílým chrupem a ústy jako srdíčka. Srdce mi bilo na poplach, když se mě ptala, co si přeju. Koupil jsem víno a nemohl od ní odtrhnout oči. Na víc jsem se nezmohl.

Od té doby, kdykoli jsem jel na kole, a že jsem na něm jezdil často, udělal jsem si zastávku v obchůdku za městem. Nevýhodou bylo, že tam prodávali jen to víno. A tak můj strýc i otec měli rázem vína zásobu. Musel jsem vypadat jako alkoholik. Nemohl jsem si ale návštěvu v obchůdku zakázat.

Má víla se vždy usmívala. Co si myslela uvnitř sebe, to jsem si raději nepředstavoval. Jednou jsem se ale zdržel v práci a do obchůdku jsem přijel později, než obvykle. Z mé krásné víly se v tu ránu stala obryně. Zavalitá žena s oblými boky se mě zeptala, co si přeji. Byl jsem tak zkoprnělý, že jsem se zeptal:

 „A ta milá dívka tu už není?“

Vždyť já jezdil na tom kole do obchůdku už jen kvůli ní! Paní si mě prohlédla, usmála se, a pak řekla: „Má dcera Katka jela pro něco do města. Počkejte, za chvíli tu bude.“

Tak, a bylo to venku. To, k čemu jsem se odvažoval celý měsíc, vyřešila náhle ta rázná dáma. A tak jsem tam počkal. Paní si se mnou povídala, a tak brzy zjistila, že nejsem žádný alkoholik a víno kupuji jen kvůli její krásné dceři. Oba jsme se tomu zasmáli. A pak přišla Katka. Pozdravila, a když jí její maminka řekla, že tam vlastně čekám na ni, snažila se jí nenápadně naznačit, že jsem ten alkoholik, co tam denně nakupuje víno.

„Ale vždyť to je úplně jinak,“ smála se hodná žena. Chvilku to trvalo, než Katka uvěřila. Často se mě pak ptala, proč jsem jí rovnou neřekl, že se mi líbí. Ani pro ni jsem totiž nebyl k zahození.

„Jen to víno mě odrazovalo,“ přiznala.

Tak takto jsem se prvně opravdově zamiloval. A že to byla láska převeliká a byla asi také jiná doba, tak jsme spolu dodnes. Z obrovité paní se vyklubala skvělá tchyně a já v obchůdku často vypomáhal mimo své zaměstnání. Nikdy jsem ale vínu nezačal holdovat. Můj strýc ale věděl až do své smrti, že k jmeninám, narozeninám i k Vánocům dostane ode mne tu nejlepší značku vína. A tak jsem díky své tchyni a svému strýci i přes svou nesmělost nalezl svou milovanou ženu. Často se tomu smějeme.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10