Amor, Amor, láska velká psí

Kluk sliboval, že zajde na procházku se Psem, ale nakonec dospává, a dospává asi za dva měsíce zpátky. Takže jsem šla nakonec já, a nelitovala jsem. Měsíc svítil skoro kýčovitě. Večer byl vlahý a příjemný. Já jsem celé odpoledne něco kuchtila a myla nádobí a uklízela. Takže večerní procházka byla příjemná.

Při té procházce se do našeho Psa zamilovala jakási Peginka, což byla stará kokří dáma, asi třináctiletá. Pes dělal Zagorku, vofrkoval se, krčil čumák, jakože todle je mezaliance, a pod jeho úroveň, a sice zrovna nevrčel, ale na vlahé kokří pusinky reagoval uhýbavě a skoro ostýchavě. Jako by s ní měl už pět nemanželských dětí a teď se snažil zbavit zodpovědnosti. Peginka dokonce zdrhla paničce a toho našeho upejpavého psa docela stíhala. No prostě docela jakoby ho chtěla nahnat zpátky k těm nemanželským dětem. Měla jsem chuť mu připomenout tu bačkoru, do které byl vášnivě zamilován asi před týdnem, ale pak jsem usoudila, že přece jenom musím se svým Psem držet basu a neshazovat ho před cizí psí dámou. Koneckonců, to, že MNĚ SE ZDÁ PEGINKA VCELKU POHLEDNÁ vlastně vůbec nic neznamená.

velká láska psí

Ode mě se neočekává, že bych s ní provozovala cokoliv vzdáleně podobného erotice. Třeba byla umytá šampónem, a třeba navíc byla umytá odporně voňavým lidským šampónem. A pak se vnucuje jemu, Psovi Smradlavému, ze všech psů smraďochů nejsmradlavějšímu. Jestli někdo dokáže najít chcíplou myš, ježka či rybu v okruhu pěti kilometrů, věc tak lákavou k vyválení se a naparfémování kožichu, je to náš pes. Někdy páchne tak, že nepomůže dočista nic. Ani Lenor či Azurit, který dokáže naparfémovat i lecjakého králíka, dokonce i modrého. Našeho psa nikoliv. Vyzkoušeno.

Takže psím láskám nerozumím. Náš Pes se dokáže kromě bačkory zamilovat do ledasjaké ohavy. Je to takový psí vandrák, a naposled se na fesťáku zamiloval do neuvěřitelně škaredé fenky. Navíc věk nehraje žádnou roli v té velké lásce. Jeho lásce Amorovi je taky asi tak stopadesát roků. No tak dobře, je jí patnáct. A čtete dobře. Jmenuje se Amor. To totiž majitelé dlouho netušili, že je to fenka, takže dostala jméno Amor. A do téhle Amora se náš Pes vášnivě zamiloval a celé odpoledne, kdy ji viděl, nebo si jenom na ni vzpomněl, toužebně prokňučel a provyl a vůbec to odpoledne strávil v tranzu. A vzhledem k tomu, že takhle skučel a vyl na festivalu folkové hudby, přehlušoval občas kapely. Dá se předpokládat, že se stal festivalovým miláčkem číslo jedna.

Jednou, v mrazech, v zimě, jsme Psa volně vypustili u našeho potoka. Tam se mu povedlo čerstvě se navonět nějakým pánským psím chanellem, možná to byla leklá ryba válená v mogulu a nadívaná rozjetou žábou. Takto prudce elegantní a sexy se hrdě rozhodl namlouvat si nějakou úžasně načančanou bělostnou fenku, takovou s mašličkami, takovou s chloupky krásně načesanými. I feneččina panička byla načančaná a taky evidentně jemná dáma. Náš pes i v mraze páchnul na mnoho metrů. My jsme se tvářili, že toho Psa moc neznáme. Pes byl ten den vůbec náramný fešák, stihl se vyválet v bahně a vyzdobit suchými bodláky. Co říkala bělostná fenečka na našeho svůdce, netuším. Ale ta dáma ječela hodně sprostě a nevybíravě. Z něžné pusinky jí vycházely nadávky takového kalibru, že by se za ně nemusel stydět ani ten příslovečný dlaždič.

A teď si říkám, že stačí, když pomlouvám vlastního psa, nemusím pomlouvat ještě i dlaždiče. Takže se pokusím uvést na pravou míru zkazky o jejich sprosťáctví. Dlaždiči podle staré češtiny nebyli sprostí, ale sprostní. Což vlastně znamenalo člověk prostý, obyčejný, nevzdělaný. Můžeme předpokládat, že dlaždiči se rekrutovali právě z těchto vrstev. Tak já teď nevím, napravila jsem to? Nenapravila?

Jantra - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete