Ano, šéfe – 1.12. 2015:
Někteří jedinci i v dospělosti mají potřebu si hrát. Jako třeba pan Tomáš Martinák, který si na hlavní třídě uprostřed Plzně vytvořil strašidelnou restauraci Simsalabim. U vchodu hosty vítá černokněžník, uvnitř si mohou pohladit hada nebo si nechat vyložit karty. Na vnitřním interiéru se vyřádil nejen pan Martinák, ale také jeho manželka, původně umělecká designérka.
A dali si opravdu záležet – bublající lektvary, černé svíce, lidské lebky, hrozivé výjevy na stěnách, figurky čarodějnic všech tvarů a velikostí a samozřejmě nechybí ani čarodějnická literatura. Martinákovi si ale tento čarodějnický skvost nevybudovali jenom pro své potěšení. Jejich záměrem bylo zaplnit hospodu nadšenými hosty.
Jenomže hostů stále nebylo dost. A to i přesto, že okolní restaurace nouzi o klientelu neměly. Podnik neprosperoval a investované čtyři miliony se ne a ne vrátit. Přitom Tomáš byl hospodou téměř odkojen – maminka provozuje hospodu celý život a nyní s Tomášovou sestrou vede už téměř čtvrt století prosperující motorest, otec za svůj život řídil více než desítku různých restaurací a na Tomášův popud dnes šéfuje čarodějnickou restauraci v Praze. Přijde Zdeněk na to, kde je chyba?
Při příchodu Zdeňka zažijí šok úplně všichni. Výzdoba, na kterou jsou majitelé tak pyšní, ho nejen neoslovila, ale připadá mu odporná a dříve než cokoliv ochutná, sdělí majitelům, že „tohle všechno musí pryč“. Ochutnávka pokrmů pro Zdeňka až tak otřesným zážitkem nebyla, ale dívat se při jídle na lebky a košťata prostě odmítal.
Jediným příjemným překvapením pro Zdeňka bylo setkání s maminkou pana Martináka – bylo zřejmé, že o podniku svého syna si myslí totéž. I když manželé Martinákovi dlouho hledali odvahu Zdeňkovo přání splnit, nakonec s pomocí přátel, personálu i maminky z potemnělé depresivní kobky téměř přes noc vytvořili svěží, světlou, čistou kavárnu a restauraci – dokonce s novým názvem. A Zdeněk konečně začíná věřit, že se tento podnik možná podaří zachránit...