Ano, šéfe – 14.4. 2015:
Někteří jedinci i v dospělosti mají potřebu si hrát. Jako třeba pan Tomáš Martinák, který si na hlavní třídě uprostřed Plzně vytvořil strašidelnou restauraci. U vchodu hosty vítá černokněžník, uvnitř si mohou pohladit hada nebo si nechat vyložit karty. Na vnitřním interiéru se vyřádil nejen pan Martinák, ale také jeho manželka, původně umělecká designérka.

Podnik neprosperoval a investované čtyři miliony se ne a ne vrátit. Přitom Tomáš byl hospodou téměř odkojen – maminka provozuje hospodu celý život a nyní s Tomášovou sestrou vede už téměř čtvrt století prosperující motorest, otec za svůj život řídil více než desítku různých restaurací a na Tomášův popud dnes šéfuje čarodějnickou restauraci v Praze. Přijde Zdeněk na to, kde je chyba?
Při příchodu Zdeňka zažijí šok úplně všichni. Výzdoba, na kterou jsou majitelé tak pyšní, ho nejen neoslovila, ale připadá mu odporná a dříve než cokoliv ochutná, sdělí majitelům, že „tohle všechno musí pryč“. Ochutnávka pokrmů pro Zdeňka až tak otřesným zážitkem nebyla, ale dívat se při jídle na lebky a košťata prostě odmítal.
Jediným příjemným překvapením pro Zdeňka bylo setkání s maminkou pana Martináka – bylo zřejmé, že o podniku svého syna si myslí totéž. I když manželé Martinákovi dlouho hledali odvahu Zdeňkovo přání splnit, nakonec s pomocí přátel, personálu i maminky z potemnělé depresivní kobky téměř přes noc vytvořili svěží, světlou, čistou kavárnu a restauraci – dokonce s novým názvem. A Zdeněk konečně začíná věřit, že se tento podnik možná podaří zachránit...