Ať žijí vynálezy mého otce

Také si občas obouváte převážně sportovní obuv tak, že si ji nerozvazujete a pouze nazujete s pomocí obouvací lžíce? Tak možná znáte ten problém, kdy se do obuvi dostanete, ovšem jazyk vám zaleze hluboko do boty. Já se s tímto problémem potýkám už dlouho. Obuji se sice rychle, ovšem poté doluji dlouho zapadlý jazyk, který tlačí a na noze vypadá ošklivě. Ovšem rozvazovat si boty se mi nechce.

S problémem se potýkal i můj otec. Jako starší člověk má ovšem problémy s klouby, alespoň těmi kyčelními, protože kolenní má již titanové endoprotézy. Ani ty ale nejsou dokonalé a taťka si nemůže přidřepnout, jako když byl zcela zdravý. A tak taťka vymyslel brzy zlepšovák. Při jedné návštěvě u nás mě požádal o dva nejlépe dřevěné kolíčky.

„Na co je chceš?“ ptala jsem se, ale kolíčky mu podala.

Taťka si jeden kolíček připnul na jeden jazyk boty, druhý na druhý, a poté se bez problémů obul s pomocí obouvací lžíce a jazyk boty nezalezl. Od této chvíle mi visí v předsíni lžíce s připnutými kolíčky na prádlo.

Nedávno jel taťka k rodině mé sestry. Je to zhruba šedesát kilometrů. Když přijel a přivítal se s členy rodiny, přistoupil k němu můj synovec, otcův vnuk, a zeptal se:

„A dědo, můžeš nám říct, proč máš na pravé botě ten kolíček?“

Ano, taťka jeden kolíček na botě zapomněl. Zda si toho všiml jen synovec, zůstává tajemstvím. Zlepšovák se ale ujal a občas ho používá každý z členů naší rodiny.

Taťka má i zlepšovák na nošení vodítka pro psa. Občas hlídá mého pejska, který je už starý a poslušný. Proto chodívá většinou na volno. Vodítko a obojek já nosím v ruce, taťkovi se to ale zdálo nepohodlné. Když nosil obojek s vodítkem v kapse, vytratil ho a ztratil. Když má s sebou taťka tašku nebo batoh, hledá obojek a vodítko mezi nákupem. A proto si přišil k bundě malé očko, na které si vodítko s obojkem připne. Řešení je to nenápadné a nijak ho to neomezuje. Jednou ovšem přišel taťka ke mně a vracel mi Beníka. Ten mě nadšeně vítal a já si až nyní všimla, co taťka mimo psa přivedl ke mně domů.

Na poutku bundy mu visela nějaká větev, podobná olysalému vánočnímu stromku. Svázané vodítko se na poutku rozvázalo a volně viselo na zem. A jak tak taťka chodil po venku, někde se do konce vodítka připletla ona větev, které si nevšiml.

„A já se divil, co se na mě lidi tak dívají,“ zhodnotil taťka situaci.

Nyní napjatě čekám, s jakým vynálezem přijde taťka příště.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete