„Jak jsi to poznala?“ zajímalo babičku.
Když jí kamarádka popsala své problémy a dodala také, že měla větší žízeň a často potřebovala na malou potřebu, babička se vzhlédla v představě nemocné cukrovkou. I ona se cítila podobně, jako její kamarádka. Babičce se ale nikam k lékaři nechtělo chodit. Vyslechla si rady kamarádky a utvrdila se v představě, že svou nemoc zvládne sama správným chováním a životosprávou.
Sžila se s tím, že trpí cukrovkou, a začala, stejně jako její kamarádka, dodržovat přísnou dietu bez cukru, k tomu aktivně cvičila. Takto žila přes měsíc a dobrým známým se svěřovala, že trpí diabetem. Byla tak přesvědčivá, že jí každý uvěřil. Babička striktně odmítala mastné, sladké a snažila se víc hýbat. Nebylo jí ale o nic lépe. Naopak, brzy ji začaly trápit žaludeční problémy. Obzvláště po ránu zvracela, byla stále stejně unavená a cítila se jinak, než v době, kdy byla zdravá. A tak se po víc než měsíci vypravila k lékaři. Vylíčila mu své problémy s tím, že se musí jistě jednat o obávanou cukrovku. Svěřila se také, že již dietu dodržuje.
Brzy se přišlo na diagnózu, která vlastně ani diagnózou nebyla. Babička tehdy byla těhotná a nevolnosti jí způsoboval můj tatínek. Zdravým životním stylem, který poslední měsíc dodržovala, vůbec nic nezkazila. A tak místo diety a léčby následovala svatba s mým dědou. Po nějaké době se narodil můj táta, a jen díky tomu dnes píšu tento příběh.
Rodina se dlouho smála tomu, jak se babička léčila s cukrovkou. Když později jakákoli žena v rodině onemocněla, všichni si ji dobírali, aby si nejdřív zjistila, jestli není těhotná.
ChytráŽena.cz