Je velmi zajímavé, jak může být rozdílný pohled na stejnou věc očima dospělého a dítěte. Můj náhled na babičku se velmi měnil v průběhu let s tím, jak jsem nabírala zkušenosti.
Když jsem byla malá, bydleli jsme v čtyřpokojovém bytě, který rodiče získali komplikovanou výměnou před mým narozením. Měli jsme samozřejmě obývák, ložnici pro rodiče, společný dětský pokoj pro mě a bratra, pokoj pro babičku. Aby nedošlo k mýlce, babička s námi stále nebydlela.
Babička bydlela na pronajatém vejminku na vesnici. O pár chalup dále, než bydleli teta se strejdou. Až jsem byla starší, tak jsem pochopila, proč si asi teta nepustila tchyni do baráku, na který se strejda přiženil, dříve než to bylo kvůli zdravotnímu stavu tchyně nutné.
Babička u nás měla pokoj, proto aby mohla kdykoliv přijet, když si vzpomene. Do pokoje jsme za její nepřítomnosti téměř vůbec nechodili. Maminka tam chodila zalévat kytky, utírat prach a vysávat. Chodili jsme tam snad jen pro knihy do knihovničky. Měli jsme doma spoustu knih a tak byly rozesety po celém bytě, prostě tam, kde se vlezly, tedy i v babiččině pokoji.
Babička se téměř vždy objevila nečekaně. V té době nebylo běžné, že by byly v domácnostech telefony a o mobilech jsme samozřejmě neměli ani tušení. Většinou babička ani nenapsala a prostě přijela. Tatínek si pro ni vymínil, že měla klíče od bytu a tak to bylo snadné, že mohla přijet, kdy chtěla. Myslím, že v tomto udělal obrovskou chybu.
Často se mně a bráchovi stalo, že jsme přišli domů s vědomím, že tam nikdo nebude, protože rodiče budou v práci a byla tam babička. Naše nadšení neznalo mezí. Babička bráchu zbožňovala a mě měla taky docela dost ráda a tak nás rozmazlovala dárečky, drobnými na zmrzlinu apod. Babiččiny návštěvy jsem vnímala jednoznačně pozitivně.
Nikdy jsem ji neviděla u nás vařit ani péct. U ní doma na vesnici vždycky vychystávala pro hosty a o všechny se starala. U nás se hrnula pouze do úklidu, přípravu a nákup jídla nechávala na snaše. Mnohokrát se nám stalo, že jsme vyběhli z dětského pokoje, třeba se jen napít a než jsme se vrátili, měli jsme uklizené hračky na původní místa. Babička byla milá a bylo to supr, když u nás byla. Vždycky jsme se na ni těšili a vůbec nás nepřekvapovalo, že se objevuje znenadání.
Dlouho jsem nevnímala druhou stranu mince. Má maminka byla trpělivá a laskavá a snažila se v pohodě s tchyní vyjít. Jako dítě jsem nevnímala, jak probíhala standardní babiččina návštěva. Babička zásadně přijela v době, kdy byli rodiče v práci. Nejprve zkontrolovala svůj pokoj a pak všechny ostatní. Jestli je utřený prach, kytky zalité, vysáto a zda je ve skříních pořádek. A když se jí něco nezdálo, začala uklízet. Občas přerovnala věci ve skříni. Prostě tchyně se vším všudy, jak se o ní vyjadřují zlí jazykové. Ve skříních se v té době hrabala ještě velmi zřídka.
Situace vyvrcholila asi rok po tatínkově smrti. Nevím, jestli to bylo tím šokem ze smrti dítěte, ale tyhle negativní vlastnosti se u babičky posílily. Začala k nám jezdit čím dál častěji, opět bez pozvání. Tetě vždy oznámila, že k nám jede uklízet, protože je moje maminka v tomto směru neschopná. Po příjezdu začala uklízet a přerovnávat všechny skříně, i když byly uklizené. Mamince došla trpělivost a vyžádala si klíče od bytu s tím, že babička bude po ohlášení vždy vítána.
Přišly výčitky o nevděčnici, která ji vyhazuje, třísknutí dveří a balení věcí. Asi chvíli čekala, že dojde k odprošení a vrácení klíčů. K tomu nedošlo. Babička odešla na nádraží, po mně a bráchovi vzkázala „tamté“ sbohem, že už nepřijede.
To víte, že později zase přijela, ale od té doby vždy na pozvání. Dokonce o několik let později, kdy už se o ni starala teta, protože se sama o sebe dokázala postarat jen částečně, ji maminka vždy na týden až dva brala k nám. Bylo to ve chvíli, když teta staráním ztrácela sílu, aby si od ní teta alespoň na chvilku odpočinula. V té době už s námi bydlela i druhá babička, ta už také nezvládala péči o domácnost.
Přiznám se, že doteď nechápu, kde se v mé mamince mohlo vzít tolik laskavosti, trpělivosti a soucitu.
ChytráŽena.cz