Bačkůrky pro Balůžka

Máme štěňátko, takovou malou kouličku, no spíš špagetku. To víte, chvilku se toulal, tak žádná koulička. Hned se stal mazlíčkem, pravda, kam jdu já, jde i on, sic je manželův dáreček. Co naděláme. Však si ho užije dost a dost. Jen si počtěte, co ten náš uličník umí. Nemá rád, když je doma sám, hned dělá nějaké lotroviny. On vlastně vylepšuje byteček i za naší přítomnosti.

Jeho první snaha byla, mít též bačkůrky. Však lidská cháska je běžně nosí a on, chudáček, nic nemá, tlapičky docela ponechány bez ozdoby, chráničů tlapek. To víte, venku občas něco píchá, takovej ježek je docela nebezpečný tvor. A kolikrát už ho potkal! Proto se rozhodl, že si tedy jedny vyrobí naprosto sám. Jasně, v botníku je spousta materiálu, to by bylo, aby se nezdařilo.

Co Vám budu vyprávět, nejdříve zkusil manželovo obutí, bylo největší, tak se upraví snáz. Víte, nějaký pokus omyl se vždy musí vyzkoušet. Tož kousal až ukousal, pata pryč u jedné botky, u druhé zase špička. Výsledek byl hromada odpadu, ale botky žádné. Ta přezka je přece jen dost tvrdá, ukousnout nejde a chuť není též zrovna dobrá, sic páníček má zdravotní botky, inu měl, přesně řečeno už nemá. Vezmu si jiné, panička má menší, tak zkusím její. Jsou červené, můžeme říkat  - byly červené - už nejsou, výsledek byl naprosto stejný, ani zelený nedopadly dobře.

Stále nemám žádné botičky, jen dvounožci křičí, co prý to dělám, dokonce jsem dostal i přes zadeček, až tak to dopadlo a já jen chtěl bačkůrky. Nevadí, chvilku budu hodný a pak budu pokračovat, mám vyhlídnuté hnědé botky, takové páskové, jsou tam dvoje, už vím, že potřebuji rovnou dva páry, mám více tlapek. Všichni jsou opět pryč a já mám klid na výrobu papučí. Zase nic, nejsou dobré, dokonce jsem si i odřel tlamičku o nějaký háček, bůh ví k čemu ho tam mají, taková nepotřebná věc.

Dvounožci se vracejí, honem pryč, nejlépe pod stůl a dělat hají, než dojdou do kuchyně, už nebude takový křik. Inu, byl a zase místo pohlazení dostávám baci. Chvilku jsem je tedy nechal v dojmu, že už budu hodný, ale stále toužím po bačkůrkách. Vyzkoušel jsem ještě několik druhů obutí, sandále, utíkálky, jak říká panička a co bylo nejhorší, takové vysoké boty nevalné chuti a ještě tam jsou hřebíky, to víte, mládě, co jí patří, řvala jak pavián v televizi, prý co to dělám, ať toho okamžitě nechám! Hned si stěžovala dvounožcům, nechal jsem, stejně byly moc tvrdé a barva nebyla hezká, černá s červenou nehodí se k mému kožíšku. Tak bych mohl pokračovat vesele dál.

Ale včera jsem našel úplně nové obutí v krabici, černé, voňavé, hned jsem zkusil a výsledek, kdepak, nemám nic. Nazul jsem si je, ale chodit se nedalo, už vím, já Balů mít bačkůrky nebudu, ale nevadí, teď si budu vyrábět kabátek, našel jsem hadřík na křesle, takový beránek, jen se tam tak povaloval, to bude krásný kožíšek, už se těším na výrobu, jen co se naučím otevírat dveře. Pak ho vylepším a nebojte, je jich tam více. Já je viděl! Zatím pa pa pa, musím jít ven, Žofinka už čeká....  Ahoj  Váš Balů