Nakonec jsme se rozjeli do vzdáleného města, kde mezi psy v útulku, kteří byli k dispozici, byla i naše současná kamarádka, mladá fena Baruška. Hledali jsme co nejmladšího psa, protože si chceme se psem užít spoustu let. Baruška v tu dobu měla asi půl roku.
Domů jsme si dovezli bázlivou, ale vděčnou fenku, která si rychle zvykla na všechny členy rodiny. Měla toho hodně za sebou. Odebrali ji ze zlých podmínek, kde zažila jen hlad a bití. Proto se ze začátku bála i nás. Když však zjistila, že u nás jí nic nehrozí a vždy najde plnou misku, milující náruč a spoustu pohlazení a krásných slov, začala být na nás přímo závislá. Je to věrná psí kamarádka. Protože je kříženců dost a existují lidé, kteří je neustále množí jen pro peníze, rozhodli jsme se Barunku nechat kastrovat. Prý je to i pro její zdraví.
V daný čas jsme se dostavili k veterináři na domluvený zákrok. Byla jsem trošku nervózní. Nikdy jsme psa nenechávali kastrovat. Vždy jsme ale měli psy samce. Nyní jsme měli fenku a báli jsme se, že na vesnici by se k ní mohl nějaký pes v nestřeženou chvíli dostat a mohlo by dojít k maléru.
S obavou jsem nechala Barušku na klinice. Pohladila jsem spící klubíčko a domluvila se s veterinářem, kdy mám pro ni přijít. Čekání jsem vyplnila procházkou po městě. Konečně jsem si mohla pro Barušku přijít. Byla ještě ospalá, ale už se probouzela.
„Máte štěstí,“ řekl mi veterinář na přivítanou.
„Proč?“
Později jsem se od něj dozvěděla, že psík měl bříško plné cyst a nádorů. Kdybychom se nerozhodli ji nechat kastrovat, už by tu dávno nebyla.
„Během měsíce, nejdéle dvou, by odešla,“ sdělil mi veterinář.
Barušce bříško vyčistil, zbavil ho všeho, co tam nemělo být, dal jí ještě antibiotika, aby se vše dobře hojilo, a pozval si nás na kontrolu za dva dny.
Dnes už to je přes rok. Baruška nám dělá velkou radost. Je to vděčný a oddaný psík. Ráda aportuje klacky především z nedaleké přehrady, kde jí nedělá problém ani studená a hluboká voda.
Už bychom ji nikomu nedali!
ChytráŽena.cz